Když mistrová musí na učně řvát, je to chyba mistrové, nebo učňů?

agentpv, se správným přístupem nemusíš mlátit ani řvát. Na to, aby sis získal respekt žáků a aby se změnil i jejich přístup a chování není třeba agrese nebo nátlaku, výhružek, napadání (ono to vlastně nikdy nic moc neřeší). Jsou to nedostatky ze strany mistra/učitele, jeho osobnosti a pedagogických schopností. Pokud člověku nezbývá, než řvát, tak prostě jen neví, jak to řešit jinak a líp (čili prostě to neumí).

Učitelé se můžou vymlouvat na nevychované a neukázněné žáky, stejně jako se rodiče můžou vymlouvat na bezradnost a na nevychované a drzé děti (ať už to svedou na geny, shodu okolností, nškoho jiného, pubertu/hormony nebo cokoli…). Primární vina je ovšem na těch starších, kteří je mají vést, jít jim příkladem a učit je (o tom vedení je a nezahrnuje „trestání“ ve formě hádek a řvaní). Je to o přístupu a jak ten člověk s nimi umí jednat (tedy buď jednat a řešit situace umí, nebo ne).

Disraeli – je velký rozdíl teorie a praxe. Kolik let máš odučeno. Tebou popsaný pedagog by musel být idol mladých a bůh dohromady, ale věřím že pár takových pedagogů existuje.

Jasně, že takový není každý… vlastně drtivá většina pedagogů a vedoucích taková není. Jenže ona je to chyba pedagogických škol a částečně i jich, protože se „v tom“ nechtějí zlepšit, buď nevědí jak, nemají moticaci/důvod nebo je jim to jedno. A přitom je to převážně „jen“ vůdcovský a organizační talent… A nenech se zmást, talent není něco zděděného, je to rozvinutá schopnost, kterou si každý může vybrousit.
Já jen, že když se to hodí na ostatní, tak to neznamená, že to není i přístupem pedagogů/mistrů. To, že většina taková není, je též vedlejší, protože to je prostě špatně.