Kdyz se v obchode postavite do fronty, vybirate si vzdy tu nejrychleji postupujici, nebo tu nejpomalejsi?

Ať si vybírám, jak si vybírám, tak vždycky stojím ve frontě nejdýl. Když už ta fronta vypadá mimořádně slibně, tak se pak ukáže, že na pokladně sedí nějaká napůl spící úplně nová brigádnice, která nemůže najít na rohlíku čárový kód, nebo nějaký zákazník platí na tři pokusy prázdnou kartou, nebo minutu hledá v peněžence 3 koruny, aby to měl přesně, nebo si musí jít zvážit banány nebo dojde papírová páska v pokladně, nebo pokladní volá nějakou „arcipokladnici“ aby jí udělala storno apod. Většinou však zachovávám klid, jsem s tímto svým prokletím smířen.

Vybírám si nejpěknější pokladní, aby mi čekání hezky utíkalo.

Upravil/a: quentos

Stejně jako Klumprt. Vyberu si náhodně a v tu chvíli se z ní stane nejpomalejší fronta. Považuji to za přírodní zákon.

Vybírám si vždy tu nejpomalejší, zvláště v supermarketech, abych si to řádně užil a nemusel tam během dalšího roku znovu.

Nekoukám jen na délku fronty, ale hlavně kolik toho je na pásu a ve vozících zákazníků. Jinak je to tak jak popisuje Klumprt – všechny ostatní fronty ubývají rychlejší. Klidně bych to zařadil mezi Murphyho zákony (pokud to tam už není).

Zařadím se do první fronty na kterou narazím. Mně se totiž zdá, že ať jsem v kterékoliv frontě, tak utíká rychle.