Kolik lidí zabil kapitalismus?

ukázka z černé knihy kapitalismu
Systém před rokem 89 způsobil smrt mnohým lidem ale to i kapitalismus­.Neviditelnou rukou trhu bylo jen v minulém století zavražděno více než 900 000 000 l­idí.Absurdnost kapitalismu dobře ilustruje fakt, že v USA je pětkrát více opuštěných domů než bezdomovců.Podobně se dá mluvit o hladu.Chronickým hladem trpí miliarda lidí, zatímco planeta jich je schopna uživit 12 miliard.Největší vrahem v dějinách je „neviditelná ruka trhu“ Hlad zabil více lidí než všechny války a ty byli vždy jen pro zisk.Stalin zabíjel z politických důvodů, Hitler z rasových a „neviditelná ruka trhu“ z finančních důvodů.Ať se jedná o zotročování jiných národů, války, korupce, podvody, vraždy, loupeže,tak se vše děje za jediným účelem a to je zisk.

Zde je odkaz http://pavelher­man.blog.idnes­.cz/c/389642/Cer­na-kniha-kapitalismu-cast-prvni.html

Kolega lahny zde servíruje data a verbální sdělení způsobem, který je nazýván pustou demagorií. Snůšky polopravd a podobně formulovaná fakta vytržená ze souvislosti jsou horší než lež!!
Mají stejnou vypovídací hodnotu jako tvrzení, že podle statistiky je nejnebezpečnějším místem na Zemi postel, neboť zde umírá nejvíce lidí.
Doplňuji:
jířojíro po dobu své čtyřicetileté aktivní činnosti jsem dvacet roků pracoval v socialismu a dvacet v kapitalismu, taže si o žádném z těchto zřízení nedělám iluze. Faktem ovšem je, že v odkazu lahnyho jsou lumpárny obou systémů z logických důvodů porovnávány za nesouměřitelná časová období. Je otázka kolik nevinných obětí by měl komunismus na svědomí, kdyby jeho ideologie vítězně kráčela po všech světadílem po dobu srovnatelnou s tažením kapitalismlu a imperialismu?
Pokud by pak Tvoje rodina okusila jen část toho, co musel jako vykořisťovatel dělnické třídy prožít můj otec a dílem i já coby synek se špatným původem, pak by sis rovněž v duchu denně říkal „zlatí kapitalisté“.

Upravil/a: dudu

Takto počítať mrtvych vplyvom kapitalizmu nemožno.
Kapitalizmus je vlastne pokračovanie otroctva iným spôsobom. Jediný rozdiel je v spôsobe donucovania. Predtým to boli reťaze a bič, dnes sú to peniaze a práca…
Môžte so mnou nesúhlasiť, ale to množstvo obetí týchto dvoch systémov to len dokazuje. Tie medziobdobia, rúzne -izmy, to boli len pokusy o zmenu na úkor tých dole.

Dudu kdyby to bylo o komunistech tak by to byla pravda. Že??

Nedá. Asi proto, že pojem „kapitalismus“ nemá přesné hranice. To co označujeme jako starověko-otrokářský nebo středověko-feudální systém je v podstatě neliberální forma kapitalismu. Určité vrstvy obyvatelstva jsou zákonně uvedeny do nějaké míry podřízenosti (zajetí) vůči vrstvám privilegovaným a tak přímo nuceny k práci v jejich prospěch.

V prostředí tzv. liberálního kapitalismu, vznikajícího zhruba v 18. a 19. století taková zákonná opatření neexistují. Každý může vypovědět smlouvu, nikdo není vázán k pozemkům, nemusí se živit tak jako jeho předkové. To je jistě pokrok, ale do značné míry jen teoretický. To, že někteří mají vliv na to, kolik si vezmou ze zkonsumovatelných prostředků a někteří nikoli, přetrvává.

To, kolik obětí na životech přinesl ten či onen -ismus, se dá nejlépe určit na konkrétních režimech. Nejlépe na těch, které označujeme jako totalitní, neboť ovládají celou společnost a dá se na ně snadno ukázat.

Ponechme stranou ty, které neměly v plánu nějakou sociální reformu. Spíš se snažily zachovat nebo přitvrdit status quo. Jako režimy Franka, Salazara a Pinocheta. A stejně tak fašistickou Itálii nebo nacistické Německo, kde šlo o to zfanatizovat davy nějakým velikášstvím, aby se nadšeně vrhly loupit, nejdřív od předhozených menšin a pak za hranice. A neměly tak čas dumat nad otázkami sociálního smíru.

Zajímavější jsou režimy, které měly, alespoň teoreticky, nějakou vizi „sociálního inženýrství“. Třeba reformy perského šáha. I ony měly a mají své oběti.
Nakonec to co se samo označovalo jako „opak“ kapitalismu a sice socialismus – respektive režimy, které si toto slovo přivlastnily (socialismus znamená původně hnutí, které se mimo dosah bolševicko-stalinistické diktatury vyvíjelo v demokratických podmínkách, existuje pojem švédský socialismus atd.). Opět lze odhadovat, kolik životů mají na svědomí hladomory a represe sovětského, maoistického nebo severokorejského režimu. Kolik lidí přišlo o život v důsledku pracovních podmínek ve fabrikách a dolech Evropy devatenáctého století, a dneska někde v Indii nebo Indočíně, kolik životů stál hospodářský zázrak Jižní Korey apod. je těžko zjišťovat – žádný diktaturní režim, strana, někdo, na koho by šlo pro jeho odpovědnost ukázat, neexistuje – jistě, zločinnost a mafie ovládající do nějaké míry ekonomiku a prorůstající do politiky – jenže ty nemávají rudými ani jinými prapory.

Bez nějakého, a prosil bych co nejlidštějšího, sociálního inženýrství se zjevně neobejdeme. Společnost se za čistě liberálně kapitalistických poměrů nedokáže sama regulovat – „neviditelná ruka trhu“ je sice důležitá, ale má své meze. Volná soutěž přerůstající ve rvavost neposiluje ohleduplnost a sounáležitost. S majetkovou diferenciací se týká čím dál užší vrstvy, zatímco vzrůstá počet lidí této vrstvě vydané na milost a nemilost. A v této užší vrstvě se soustřeďují nejtvrdší, nejbezskrupulóz­nější jedinci, podobně jako v těch totalitních strukturách. Moc je moc a zisk je zisk, byť jen teď a tady, lepší slabšího přišlápnout než se dostat pod moc silnějšího, a po mně potopa …

Doplňuji:
Oprava 1. věty: Nedá se spočítat.

Upravil/a: MK44