Koupě bytu v rodinném domě – na co si dát pozor?

Ptám se, z jakého důvodu je byt na prodej. Zajímala bych se trochu o ostatní nájemníky: zda jsou to rodiny, uprchlíci, nebo etnikum, za které platí nájmy neziskovka nebo radnice. Zeptala bych se, kolik je majitelů domu, jestli je to fyzická osoba nebo firma.

U těchto forem spoluvlastnictví bývá největší problém v domluvě na společných opravách.

Ono je to, vlastně, takové malé národní hospodářství:

byt má každý svůj, uvnitř, okna atp., o to se každý stará přiměřeně, taky podle vkusu každého soudruha. A pokud z toho nelezou agenti do vedlejších bytů, nebo tak něco a podobně tak není problém, že.

No, byt ano, dejme tomu, ještě nějakou sklepní kóji, nebo tak něco. Ale tím to taky končí. Střecha je společná, okapy jsou společné, plynová, elektrická a kanalisační přípojka atp. Okna na chodbě, podlaha na chodbě, vchodové dveře, ale taky třeba kotel na vytápění a rozvody vody do radiátorů. Nebo i předehřívače. A tak by šlo pokračovat.

Co jsem tak chytil, slyšel (ověřeně i neověřeně), i nějak pomáhal řešit, tak vznikají, zhruba, tyto problémy:

• #1 jeden nebo více spoluvlastníků je vágus. K bytu přišel bůhví jak, ale vlastní ho (nejčastěji podědil, ale to opravdu není podstatné). V bytě má pelech, stůl, židli a vaťák. Jo, a prázdné flašky lahve. Peněz moc nemá, buďto nepracuje a žije z dávek pomoci v HN, nebo sice pracuje, ale za, plus minus, minimální mzdu, protože co by mu taky za ty jeho chlastometrové „výkony“ někdo dal, a nebo pracuje – nepracuje: pracuje, než přijdou na to, že chlastá, pak nepracuje, než sežene něco, kde i takového zkusí, a tak pořád dokola. Peníze do fondu společných oprav nedává, nezajímá ho to, chlast je drahý (taky proto nežere: pívo zasytí!). Hlasování se (v lepším případě) neúčastní.
• #2 jeden nebo více spoluvlastníků je komplikovaný ingénieur (nejlépe, když jich je více, a když je každý z jiného oboru důležitý!). Nepoužitelní lidé, nevymění žárovku, když mění na autě kolo za reservu, je to práce na půl dne, potřebuje k tomu momentový klíč, hydraulické podpěry, jak na Tatru 813 a nastudovat osmisetstránkový manuál. Peníze mají, do fondu oprav platí, v tom není problém, problém je, že nikdy s ničím nesouhlasí. Chceš vyměnit okap, protože je v něm několik děr o velikosti pěsti? Zbytečná investice: postaví se lešení, okap se vyčistí, obrousí, vypiluje, vyčistí roztokem N_7S_2CO₁₂, potom se to natře speciální barvou, kterou vyrábí jediná rodinná firma z Argentiny, na objednání, dodací lhůta 3–7 let, pak se kolem toho musí postavit hermetický stan, ve kterém se musí udržovat přesně ustanovená teplota a vlhkost, ve které to bude schnout přesně 13 měsíců, 7 dnů, 15 hodin, 21 minut a 42 sekund … Nedomluvíš se s ním, a když je přehlasován, přistoupí k pasivní agresivitě a peníze navíc nedá. Když jich je víc, rozhodí všecky okolo (protože jsou důležití a působí, že ví, prostým lidem „zauzlují mozek“ protichůdnými argumenty) a nikdy se nic neudělá.
• #3 společenství vlastníků vede (protože to nikdo jiný nechtěl dělat, že) žena po čtyřicítce, která už má odrozeno a vyřešen problém, jak dosáhnout orgasmu, a z přechodu jí, jen tak lehce, hrabe. Topení normálně funguje, všichni jsou spokojení, ale ona by to odpojila od teplovodu a dala tam vlastní kotel, a kdesi cosi. Nalomí pár podobně naladěných mamin ve službě, či výslužbě, pár chlapů (protože jim podrží, třeba, nebo donese jídlo, nebo tak něco a podobně) a výsledkem je projekt za 100t, který zařídí jenom to, že z funkčního topení je nefunkční.
• #4 byt/y vlastní dáma, která pracuje horisontálně v UK, vydělá si tak GBP 5,000.00 za den, kdy pracuje (taky nepracuje denně, že ano), prodat je neprodá (až si odsouloží, aby nemusela makat, kdyby něco, a případně se i měla kam vrátit), starat se o to nebude a moc peněz do toho dávat nebude, protože nenabízí své tělo na to, aby tím subvencovala starý barák. Pronajímá je za malý peníz komukoli, kdo platí, a o hlasování ve sdružení vlastníků, nebo cokoli kolem baráku, nemá zájem.
• #5 budeš v baráku jediný, nebo jeden z mála, vlastníků. Zbytek bude pronajatý jako sdílené bydlení. Takže, byty vybydlené, v noci bordel, sdružení vlastníků dysfunkční, protože ti 2–3 vlastníci, co zbývají, nemají prostředky, znalosti ani sílu tlačit tu majoritu k tomu, aby se účastnila schůzí společenství vlastníků a platila rozumný příspěvek do fondu oprav.

To je opravdu jenom demonstrativní výčet.

Prostě, jak něco vlastní více lidí a má to společný prvek, funguje to jenom tehdy, když to zajišťuje realitka, co má za sebou právníka. Na konci zimy blbne kotel, v dubnu už je na stole studie s trojím řešením a cenovou kalkulací, oprava je to nutná, váguse obešle pro forma (a pak ho o ty prachy zažaluje, jde to příkazem, a až má těch exekučních titulů za +Kč 30,000.00, tak vágus o byt přijde, dluh je vyrovnán a problém vyřešen), ingénieury s jejich návrhem šlapacího kotle na plyn z dikobrazů uzemní tím, že tady je kompletní návrh, oni mají jenom kecy, a ono to jde. Ovšem je to služba, za prachy, kterou málo kteří vlastníci budou ochotni platit.

Jinak to nefunguje. Lidé tomu nerozumí, ale mají názor, mají nereálné představy, nebo fungují v logice „po nás potopa“, prostě, tohle je dneska častý problém. On to byl problém i když to byly státní byty a spravoval je národní výbor, nebo obecní byty a spravovalo to město, ale jinak a jiný.

Nebo to i třeba nějak funguje, to jsem taky viděl, to byl barák „velice hodných“ lidí: takoví ti klasičtí „pepíci“ (ne, Pepu fakt nemyslím, jenom shoda!), co nemají rádi změny, co nemají rádi konflikty a za každou cenu chtějí být s každým zadobře. Když je večer přepadneš, tak se ti ještě omluví, že u sebe nemají víc, že kdyby to věděli, vzali by i zlato a úspory! Takže, společné záležitosti spravovala mrcha účetní, co už si za ty jejich „dobrovolné“ příspěvky pořídila mírně jetý vůz, v baráku, i s tou účetní, šest partají a každá platila za elektřinu ve společných prostorech (a to už je pár roků zpátky, to ty ceny nebyly zdaleka, jako dnes!) přes tisícovku měsíčně. Jenom za asi osm světel s úsporkama po, co já vím, 5–7W na chodbách, plus další čtyři v kolárkách, dvě venku a jedna v kotelně (která stejně ale nesvítila). Šest tisíc měsíčně. Tam se ty chodby, kolárky a kotelna vymalovaly a vyšlo to třeba na třicet tisíc. Ona na to, samozřejmě, měla fakturu na třicet tisíc – se všichni podělili. To byli blbci, bývalí učitelé, senilní důchodci, podobní lidé, oni ani nebyli schopni si najít, kolik by tak asi mohlo stát přetřít chodbu a dvě kolárky.

Těch možností je nekonečně, může to být taky jenom o tom, že jsou tam chudší partaje, elektřina je v hliníku z šedesátek, voda taky z té doby, topení z padesátých let a kotel pamatuje Havla. Do toho plechová střecha, která už je rezavá od pohledu a jednoplášťová k tomu, okapy ještě z dob OPBH, které od té doby ani nikdo nenatřel, a tak by šlo pokračovat. Je jasné, že všecko se to udělat bude muset, jinak bude rychle po baráku, a kde vzít chlup na dlani, když tam není. Jasně, je řešení, zažalovat všecky sousedy, všecko zrealisovat, zaplatit, pak je znovu zažalovat, že ti nezaplatili, a pak exekuce. To, co jsem popsal, by byly takové pálky, že by, pokud by neměli dostatečné příjmy / důchody na splátky, o ty byty přišli. Ale máš na takové řešení? Peníze, znalosti, či další peníze na advokáta a „koule“?

Pak jsou věci, jako v každém baráku, co jsou tam za partaje, co jsou zač sousedi, prostě běžné věci.

Seznámit se se všemi vlastníky a velmi důkladně se vyptat, jak se podílejí na provozu a opravách. Jakékoli podílové vlastnictví je obrovský problém. Osobně bych nikdy do ničeho takového nešel.