Která osoba největším způsobem ovlivnila váš život?

Moje babička s matčiny strany.
Znala kdejakou kytičku i ptáčka, učila mne poznávat vztahy v přírodě, chytat ryby, výtečně uměla vyprávět i chápat dětskou dušičku včetně jejích zájmů. Byli jsme čtyři fagani bez otce (rozvod) a poradit si uměla s každým z nás daleko lépe než matka, více nám rozuměla i poradila. Ovšem je pravdou, že já – nejstarší – jsem byl jejím miláčkem a jen díky ní mám takový vztah k přírodě ) V neposlední řadě bezvadně vařila a stejně dobré jídlo dokázala udělat i z náhražek. Určitě jsem na hodně věcí ještě zapomněl..
Stačí ?
Doplňuji:
Sorry, „z“ matčiny strany.. Teď mně to málem voko vypíchlo ! Jo, to už bych měl facku vod babičky aji teď, kdyby žila ))

Upravil/a: beer

Určitě babička Gertruda. Narodily jsme se ve stejný den, byla mi i kmotrou, trávila jsem s ní hodně času, výborně vařila a pekla, uměla stolovat a uměla vytvořit i ve skromných podmínkách vkusně nazdobené prostředí. Měla umělecké sklony, byla velmi zručná, ale uměla také porazit strom i nařezat a naštípat.Měla ráda přírodu a zvířata a uměla si vychutnávat život, přesto,že to mnohdy něměla jednoduché. Její osud Němky, která se provdala před nástupem nacistů k moci, do Čech,prožila tu celý Protektorát a zústala zde žít až do své smrti. Dalo by se říct, že nevyhovovala žádnému režimu. Bydlela na zámečku v jedné vsi, dožila se úctyhodných 93let a zemřela nečekaně doma, prostě byla do poslední chvíle soběstatčná a ráno se neprobudila. Vím, že toho mám hodně po ní zděděného, ale dost mi předala svou výchovou a příkladem. Jsem ráda, že se dočkala i dospívání pravnoučat , často na ní vzpomínám a často přemýšlím, jak by ona řešila určité situace. Byla tady dost dlouho, ale stejně to bylomálo…:((

Jednoznačně to byl můj strýc Josef. Byl prvorepublikovým armádním důstojník a já ho v podstatě poznal už jako penzistu. Nahradil mně dědu, který na zranění z první války zemřel v 35 létech. Strejda ovládal sedm jazyků, věnoval se hudbě a filosofii a byl velmi zručný. Uměl postavit housle, vybrousit čočku do hvězdářského dalekohledu nebo upravit rádio tak, že nebylo rušeno zahraniční vysílání. Vedli jsme spolu dlouhé debaty o vesmíru i smyslu života. Když umíral slíbil, že pokud existuje něco po smrti, pošle mně odsud pozdrav. Bohužel jsem dodnes žádný nedostal, nebo jeho poselství pro samý kalup přehlédl…

Byli dva,otec a matka- při mém početí.

Rodiče geny – jsou na mne znatelné podobnosti a vzory chování z rodiny jsou taky jasné. Pak bylo pár přátel, pár učitelů, kolega z práce ještě taky ukázal, jak brát život s lehkostí… A jeden dopis od jedné milé tety, která mi napsala takové motto: „Nežádej od života mnoho, protože čím víc žádáš, tím méně dostaneš“ (snad Tolstoj?) a hloubka té myšlenky mne provází životem :)

BABiČKA. Protože mne bavla hasičina už od dětství (od 9 let) a podporovala mne v tom. Dokonce až tak, že jsem s tím sekl v 11, ale dotáhla mne tam a ten chlap, velitel mne znova vzal. Ovlivnilo to celý můj život, přestože jsem se vyučil jiný obor, tak jsem s tím sekl (na vojně rok nezaměstnán, ale počítalo se – za komančů) a nastoupil jako poslední pičmunda k HZS. NELITUJI. Jsem na to hrdý.

No tak v první řadě děkuji rodičům, že jsem tady :D
Dále babičkám a dědečkům, velké díky učitelům ve škole – např. když rozhodujete o své budoucnosti, učitel ví, jak vám hodinu zpříjemnit a podle toho vás to i baví :) No a svůj život si hlavně ovlivňuji sama.

Emví