Lidem se nezavděčíš, ať uděláš, co uděláš!

… a byli tam jiní lidi a ti si říkali, když ty tři viděli:

Syna na oslu: „Ten jeho otec je tak hodný, že nechá svého syna jet na oslu a sám jde pěšky.“

A když viděli otce na osla: „Ten otec má ale úžasného syna. Nemyslí pouze na sebe ale i na svého starého otce.“

A ti, co viděli oba na oslu: „Ten osel má dobré srdce. Má sice těžký náklad, ale oddaně nese otce i syna a nedělá problémy.“

A když vidí osla bez nákladu, tak si řeknou:
„Otec i syn mají slitování i s tím zvířetem a cestu mu ulehčují, musí mít opravdu dobré srdce.“

Jo, stává se mi to často v práci. Většinou když jsem moc aktivní. Tak dostanu vynadáno, že jsem to neměla dělat. Pak zase něco neudělám, protože mám zkušenost, že aktivita se nevyplácí a zase dostanu zprdunk, proč jsem to neudělala.

V tomto případě vždycky říkám, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly :)

Jedna z Murphyho vět zní, „střez se dne,kdy nebudeš mít na co nadávat“,netvrdím,že je to přesná citace. Tak proč si nezanadávat,i když se tím všechno nevyřeší. 🙂

Stalo. Chce to proste (pokud to jde) si toho nevsimat a volit to, co povazuji za nejlepsi – v pripade vaseho pribehu nechat jet otce na oslovi, pripadne se cestou stridat se synem.

A vite – ja se ani lidem zavdecit nechci a kdybych je ja videla – otce , syna a oslika , tak bych neresila kdo se prave veze a kdo musi jit pesky , ale bylo by mi hezky ( si myslim ) uz jen na pohled tech 3. 🙂 -iv-

Naštěstí nestalo a doufám nestane.

Jóóóóóóó já už to zažil 🙂 Člověk, když udělá něco dobrého, tak hlavně musí věřit, že to bylo dobré a nevzdávat se své víry v to, co udělal, ať už lidé říkají cokoliv!

Motolka:
Krásný. Jen tenhle druh lidí nemluví tak nahlas, jako ti, co nadávají…