Lze jednoduše odpovědět na věčnou otázku: Kdo jsme, proč jsme a co je naším posláním?

Na toto téma by bylo možno vést dlouhé debaty, aniž by bylo dosaženo nějakého uspokojivého vysvětlení. Třeba je to tak, žádná příčina naší existence a poslání není. Když už tady jednou jsme, tak bychom toho měli využít a prožít svůj život co nejsmysluplněji. Jak řekl Werich: ono se s tím totiž nic jiného dělat nedá.

Jde o 3 otázky, které se pravidelně opakují. Na všechny jsem odpovídala.

Otázka, kterou se snaží odpovědět třeba filozofové, ale není to jednoznačné ani jednoduché.

Přece žít má smysl. Kdyby život neměl smysl, byl by lzbytečný … I když kdyby jsou chyby .. Život je všechno …

Smířit se s tím, čím jsem, uvědomit si, čím jsem byla schopná se stát ,jít krok za krokem, až dojít na konečnou stanici.

Upravil/a: annas

Ano.
Dokonce byl k tomuto účelu sestrojen hyperpočíítač Hlubina myšlení.
Jeho odpověď zněla „42“.

Nelze. Nevíme vlastně kdo jsme, proč jsme tu a jestli je něco naším posláním. Jsme tu, žijeme. Někdo cítí, že má lidi milovat, někdo, že má s nimi bojovat. Někdo si svůj život „protrpí“, někdo si jej s láskou, pokorou, pohodou a humorem prožije a „užije“. Každý má právo volby. 🙂

Toto je „věčné“ téma. A zamýšlet se nad tím je celkem zbytečná ztráta času. Ale co se zamyšlení nad člověkem týká, trefná je definice Jana Wericha:
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Nelze.