Lze si objednat z internetu detektor lží? Kolik průměrně stojí, či to je určeno pouze pro účely zákonných složek?

Nevím, co znamená obědnat. Znám jen obědvat.

Lze. Stojí stovky až tisíce dolarů. Stačí vědět, že anglicky se mu říká „polygraph“. Pozor ale, vyrábějí se hračky s tímto názvem, které místo detekce lži uštědřují elektrické rány.

Přinejmenším měřič kožního odporu (jedna ze součástí polygrafického vyšetření) byl svého času oblíbenou hříčkou pro ty, kdo už zvládli první krůčky v bastlení. Podobně není těžké měřit ani dechovou a s trochou důmyslu i tepovou frekvenci. Případně si to nechat buď vyrobit, nebo zapátrat – ve světě se prodává všechno.

Polygrafické vyšetření („vyšetření na detektoru lži“) má ale dvě dost podstatné nevýhody:

1. Provedení vyšetření a jeho následná interpretace vyžadují trochu cviku. Ono to vypadá jednoduše, že se na začátku kalibruje vědomou lží a vědomou pravdou, ale i tak mohou být zachycené změny někdy docela diskrétní a někdy naopak intenzivní.
2. Samo vyšetření má velmi malou vypovídací hodnotu. Hypotéza, že vědomá lež je doprovázena emocemi, které vyvolají změny v autonomním nervovém systému, je hodně vachrlatá. Už sama otázka totiž může vyvolat bouřlivou odezvu interpretovatelnou jako „lež“. Tak např. otázku „měl jste pohlavní styk se zvířetem?“ někdy předvádím studentům na jejich nic netušícím kolegovi – reakce je bouřlivá vždy a přesto si nemyslím, že bych učil zoofily. Hlavní je ale výsledek retrospektivní analýzy – a ten ukazuje, že polygrafii prakticky nemá smysl používat jako „detektor lži“. Jestli něco rozhodne, tak spíš to, jestli vyšetřovaný nemá disociální poruchu osobnosti (malá reakce i na ty otázky, které by měly vyvolat bouřlivou odezvu) – ale i zde je spolehlivost ve hvězdách.