Lze si vybudovat během života přirozenou autoritu, nebo se s přirozenou autoritou musí člověk narodit?

Jasně, mimino se narodí, a hned si poručí, že chce umýt a nakrmit. ;) Prostě od přírody autorita a velitel. 🤣

Ale né, jde spíš o to, že je to člověk, který je tak nějak přirozený vůdce a autorita aniž by třeba zastával skutečný post/funkci (oficiální autorita), bez toho, aby se o to nějak snažil (tedy být nuceně autoritativní) a zkrátka oplývá kvalitami, které ho dělají hodným následování a úcty…
A to není od narození. Tedy jistě, NĚJAKOU roli tam může hrát dědičost a geny, ale je to dáno spíše prostředím, kde člověk vyrůstá, jaké má vzory, co/kdo ho ovlivňuje, co si on sám osvojuje a jaké má zájmy.
Člověk hovorný – nebo spíše poutavě mluvící a dobře se vyjadřující; člověk, který vypadá, že rozumí tomu, co dělá a ví, co dělá/co je třeba; ten, co jde ostatním vzorem; ten, co na druhé působí dobrým (působivým) dojmem; vyjadřuje respekt; dokáže stejně dobře vyvolat obdiv/náklonost i strach; atd. Často má charisma i šarm (ale i ty se dají naučit). A to není od narození, vyplývá to z osobnosti toho člověka. Ze schopností, dovedností, některých znalostí (alespoň psychiky a mezilidských vztahů*) a přinejmenším některých charakterových kvalit/vlastností.

*Nutno říct, že takový člověk to nemusí studovat… akorát chápe, jak to funguje (někdy, aniž by si to uvědomoval) a má s tím zkušenosti. Umí prostě na druhé správně za/působit.
A ano, né každý je přirozený vůdce a autorita (to by navíc nemělo smysl), jako spíš jen pár jedinců – protože aby takovým člověk vůbec byl, je velmi složité a trochu „všestranné“. Ale nejsou takoví od narození. Za jedno k tomu třeba byli vychování (nebo se sešly šťastné okolnosti, že se takovými stali) nebo na sobě pracovali a sami se takovými stali (umění vůdcovství nejlépe ze všech rozebírá třeba Xenofón).

Upravil/a: Disraeli

Celkem logicky, je možné obojí.

"Co je přirozená autorita:
Přirozená autorita – lidé v rámci určitých skupin dávají při svém jednání a rozhodování na názory, postoje a rozhodnutí jedinců, kteří oplývají tzv. přirozenou autoritou. Přirozená autorita často mívá schopnosti jako dar řeči, výmluvnosti, přesvědčivosti. Jedná způsobem, který okolí považuje za následováníhodný.

Dokáže kooperovat s ostatními, umí se rychle rozhodovat, výsledky jeho rozhodnutí jsou efektivní, správné, mnohokrát osvědčené. Z těchto důvodů je pro ostatní přijatelné a přirozené takovou autoritu následovat a respektovat.
Někdy se takové autoritě říká také neformální. Naopak formální autoritou se stává jedinec, který tuto roli má institucionali­zovanou shora. Může, ale nemusí zároveň mít přirozenou autoritu. Pokud přirozenou autoritu nemá, ostatní v dané skupině či organizaci jej pak respektují a následují hlavně z pozice jeho oficiálně přidělené role, nikoli na základě jeho přirozených schopností."
https://apas.cz/slov­nicek-pojmu/prirozena-autorita/

Aj keď o mnohých sa hovorí, „museli sa už narodiť s prirodzenou autoritou“, ale to nie je pravda.
Prirodzenú autoritu získate jedine svojim konaním, svojimi myšlienkami, ale nemôžete si ju budovať násilne, ani vtieraním. Prirodzenú autoritu nezískate ani peniazmi, ani silou, bez ohľadu na to, že sa vám ľudia klaňajú.
Pokiaľ chcete, aby vás ľudia uznávali, musíte byť pre nich vzorom. Nie je to ľahké, nedosiahnete to vtieraním sa, ani silou, uvedomte si, že neplatí sila svojich slov „ja som vzorom“, ale ľudia sami musia vo vás, vo vašich činoch, myšlienkach, vidieť, cítiť ten svoj vzor, autoritu.

Upravil/a: led

Uveď jediný příklad. Autista Elon Musk, třeba? Ha Ha Ha, vtipe vyskoč! Autorita dobrá/vhodná tak akorát pro kašpary!!! A dál? Máš jiný příklad ve společnosti, ve které obvykle a běžně žiješ? Noa pokud seš kašpar a pracuješ jako hodinky a hovno z toho máš, jistě mně tady příklady uvedeš. Děkuju.