Lze vymoci tři dlužné výživné, když vyživovací povinnost už skončila?

Ano, na základě odkazu č.j. rozsudku o výživném. Ale pozor, do 15 let je promlčecí lhůta 3 roky, od 18, kdy se stará sám vyživovaný, jen 1 rok.
Ještě 2 důležité aspekty:

1. Věci v zájmu dětí jsou osvobozeny od soudních poplatků.
2. Pokud bylo soudní nařízení o výživném formou srážek, lze přímo v návrhu žádat o exekuci (bez nákladů na jakoukoli agenturu, ta je v těchto kauzách bezpředmětná, protože soud má dostatečný právní důvod k vymáhání).

A jedna perlička na závěr – jakýkoliv přeplatek na výživném, byť neoprávněný a třeba i 100 tisíc, je považován za spotřebovaný, a tudíž nevratný.
Tato nemožnost zápočtu nemá obdoby v žádných ostatních právních oborech!

Dá pokud máte podklady na základě kterých se to dá vymáhat.Druhá věc jestli se to při této částce vůbec vyplatí.Pokud to budete vymáhat sám/a tak je to bez nákladů,pokud to zadáte agetůře,bude to stát náklady.pak ještě možnost soudní cestou.

Arygnoci koukám, že jsem ve Vás zase jednou potkal typického rozsévače semene. Podle této poněkud pokroucené teorie to funguje tak, že blbá ženská si od vás nechá udělat fakana a zatím co vy bystře mizíte, ona se rozhodne žit s dítětem sama. Z čeho váš potomek bude žit a jaký člověk z něho vyroste je asi zcela nepodstatné?
Snad jsem Váš názor jen špatně pochopil. Pak sory.

na alimentační povinnost mám svůj názor:

v přírodě neexistuje obdobná povinnost.

je to nemorální, vyžadovat po někom peníze, jen proto, že jsem s ním kdysi spala a mělo to následky (jakže se takové ženy jmenují, co chtějí po sexu peníze?).

Vím, mnozí u vás se mnou nebudou souhlasit.
Ale pokud se žena rozhodne žít bez otce svých dětí, je to její boj.
Mně jako chlapa se také nikdo neptá, kde na to vemu. A když si pořídím druhou rodinu, nikdo mne alimentů nezbaví, čímž je moje nová rodina okrádána (resp. děti jsou okrádány).

ale to je debata skutečně na dlouhou trať.
Doplňuji:
dudu:

špatně jste mě pochopil.

irituje mě spůsob, jakým ženy k tomuto problému přistupují (omlouvám se za možná jadrný jazyk): „zašukal jsi si, plať.“

to za prvé.

za druhé:
na jedné straně se „radujeme“ ze ženské emancipace, na druhé se sřěžujeme, kolik dětí vyrůstá v neúplné rodině. Pokud je ta žena emancipovaná, skutečně emancipovaná, a pokud ten chlap nestojí za to, aby s ním žila dále, proč ho definitivně nevymaže ze svého života (a nechce už o něm nikdy slyšet ani v podobě někalikatisícové složenky každý měsíc)?
Tahle emancipace vede jenom k jedinému závěru: když byla žena závislá (finančně) na manželovi, velmi rychle si rozmyslela, zda s ním chce či nechce žít dál.
Feministky prominou: chceš být sama, starej se.

za třetí:
o rozvodech. alimentech, právech a povinnostech na soudech v drtivé většině rozhodují ženy (ano, občas svěří děti do výchovy i chlapovi, ale to jsou spíš bílé vrány) a tak to i vypadá.
Nemluvě o přístupu exmanželek, které odmítají SVÉ děti půjčovat (doslova) otcům. Proč by takový rodič měl přispívat na JEJÍ děti?

Není tu příliš prostoru na probrání celé problematiky, na diskusi vůbec.

Uznávam, možná je můj názor extrémní, možná pro někoho nelogický, amorální a nevím ještě jaký, ale tohle si myslím.

Pro doplnění: nejsem lakomej, škrob a nepřející, ale jak jsem říkal, s*re mě spůsob, jak je to v této společnosti zavedeno.

Upravil/a: arygnoc