Doplňuji:
Když jsem si přečetl líbivou, dle hodnocení, odpověď od annas, našel
jsem jeden citát:„Hudba je univerzální jazyk
lidstva.“ -Henry Wadsworth Longfellow, což znamená, že nejen Češi
považují, dle annas, hudbu jako svůj mateřský jazyk. Pokračoval jsem dále
ve čtení jiných odpovědí a tak gecco i dědapetr mají svým způsobem
pravdu, ale všichni jste pozapoměli na odpověď „dejavu“, která má
pravdu! Sledoval jsem nějaký pořad s Karlem Gottem a ten v něm, mimo
jiné, prohlásil: „Pokud má hudba mateřský jazyk, tak je to
italština.“
Odpověď „dejavu“ mne natolik uspokojila, že ji dávám bod i nominaci a
uzavírám můj dotaz!
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 8Pro koho je otázka zajímavá? annas, dědapetr, ivzez, redy, gagaga, talka, gecco, anonym před 3600 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
„Hudba vlastně je mateřským jazykem Čechů“, napsal Jan Neruda.
V tomto smyslu bereme hudbu jako určitý prostředek dorozumívání. Má také společný původ. Pokud jde o porozumění, má obsah i beze slov, tedy větší rozsah než mluvená řeč.
Co Čech, to muzikant, platilo už dávno. Lidové písně provázely každodenní život lidí – zpívali na poli, při výmlatu, při draní peří, námluvách, svatbách, pohřbech, vyjadřovali tak radost., bolest atd.
Postupně i se lidé setkávali s hudbou duchovní, zpívali při bohoslužbách, později šlo o hudbu vážnou – třeba barokní hudba, opery, symfonické skladby – tradice Pražského jara atd.
Zmíním bývalé kantory. Ti získalí pojmenování od latinského cantare = zpívat. . Kantoři nejen zpívali, hráli na hudební nástroje- zpravidla varhany, či housličky, učil zpívat děti ve škole, takže vychovával muzikanty. Muzika je také živila. .
Jak je známé z historie, Češi byli úspěšní i v cizině často hráli „první housle“ jako hudebníci, operní pěvci či skladatelé, kapelnící, učitelé hudby atd.
Jména není nutné uvádět. Můžeme být ně ně hrdi …
Možná je většině Čechů dána hudba geneticky.. Hudbou k srdci –
srdcem k hudbě …
…
Hudební terminologie pochází z latiny, až od doby renesance se začala užívat víc italština. Konkurovala jí francouzština a v současné době je to angličtina. Hudební pojmy jsou srozumitelné odborníkům, nikoliv vždy laikům.
Že je hudba univerzální, to nikdo nepopírá. Ale univerzální není totéž co mateřský. Čeština, italština i němčina atd. jsou mateřské jazyky, ale nejsou v žádném případě univerzální.
Gottovo vyjádření je třeba slyšet v kontextu, znám je tak, že nejlepší je poslouchat zpívat melodie v originále. Dobře ví, že třeba italský originál bude vždy znít libozvučněji než český překlad. Italština má otevřené samohlásky, zvukomalebné souhlásky, klouzavé spojování slov atd. I
Existují různé teorie, které potvrzují, že právě z hudby se v průběhu různých rituálních obřadů postupně vyvinul jazyk. Zpěv vznikl dřív, než souvislá mluva, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků, jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že v každém jazyce byly zvuky jiné, většině národů, především Čechům, o nichž jsem mluvila, je hudba srozumitelná stejně jako jejich mateřský jazyk. Nejde ale vždy o jazyk univerzální či oficiální.
Je rozdíl mezi univerzálním a mateřským jazykem. Z italštiny pochází hudební názvosloví, které se dostalo do jiných jazyků, takže v tomto směru jsou hudební pojmy srozumitelné všem. Člověk rozumí hudbě italské, německé atd. V tomto směru je hudba jazykem mezinárodním.
Existují antropologické teorie, které říkají, že právě z hudby se (během rituálních obřadů) postupně vyvinul jazyk. Zpěv tak zřejmě předcházel souvislou mluvu, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků a atd. jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že italská hudba není mateřským jazykem pro hudbu
českou, německou atd. Jak to bylo v hudbě české, bylo to podobné
v jiných zemích a jazycích.
------
Třeba někdo v budoucnu pochopí, co je „mateřský“ jazyk v hudbě.
–
Vl. v. + net
Upravil/a: annas
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?vagra Nahlásit |
Odpoveď byla označena jako užitečná
Oficiální jazyk, ve kterém hudebníci popisují doplňkové informace
k notám (způsob hraní ap.) je italština. Z ní jsou taky odvozeny
příslušné zkratky.
Doplňuji:
Díky, to jsem ráda. Věřím, že to ví všichni, kteří mají nějaké
hudební vzdělání, protože tam se setkávají s italštinou stále, takže
odpověď automaticky znají. Je to smutné, že ve dnešní době je to čím
dál méně lidí.
Upravil/a: dejavu
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Naopak – hudba je univerzální a je schopna působit na lidi bez ohledu
na jazyk, kterým oni hovoří (nebo nehovoří), funguje nad rámec národa,
jazykové skupiny…
😉
0 Nominace Nahlásit |
„teorie o vzniku hudby“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hudba
Doplňuji:
„rómská hudba“ – symbol semitské nadřazenosti – fuj tajbl.
http://instrumental.cz/tag/instrumentalni-hudba-2
Upravil/a: anonym
0
před 3601 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Otázka zněla na mateřský jazyk, nikoliv na jazyk oficiální či univerzální.
1. Domnívám se, že každý ví, že je rozdíl mezi univerzálním, oficiálním a mateřským jazykem.
2. Když si odpovídáte sám, tak proč se ptáte.
Hudební terminologie pochází z latiny, až od doby renesance se začala užívat víc italština. Konkurovala jí francouzština a v současné době je to angličtina. Hudební pojmy jsou srozumitelné odborníkům, nikoliv vždy laikům.
Že je hudba univerzální, to nikdo nepopírá. Ale univerzální není totéž co mateřský. Čeština, italština i němčina atd. jsou mateřské jazyky, ale nejsou v žádném případě univerzální.
Gottovo vyjádření je třeba slyšet v kontextu, znám je tak, že nejlepší je poslouchat zpívat melodie v originále. Dobře ví, že třeba italský originál bude vždy znít libozvučněji než český překlad. Italština má otevřené samohlásky, zvukomalebné souhlásky, klouzavé spojování slov atd. I
Existují různé teorie, které potvrzují, že právě z hudby se v průběhu různých rituálních obřadů postupně vyvinul jazyk. Zpěv vznikl dřív, než souvislá mluva, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků, jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že v každém jazyce byly zvuky jiné, většině národů, především Čechům, o nichž jsem mluvila, je hudba srozumitelná stejně jako jejich mateřský jazyk. Nejde ale vždy o jazyk univerzální či oficiální.
Třeba někdo v budoucnu pochopí, co je „mateřský“ jazyk
v hudbě.
–
Je rozdíl mezi univerzálním a mateřským jazykem. Z italštiny pochází
hudební názvosloví, které se dostalo do jiných jazyků, takže v tomto
směru jsou hudební pojmy srozumitelné všem. Člověk rozumí hudbě
italské, německé atd. V tomto směru je hudba jazykem mezinárodním.
Existují antropologické teorie, které říkají, že právě z hudby se (během rituálních obřadů) postupně vyvinul jazyk. Zpěv tak zřejmě předcházel souvislou mluvu, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků a atd. jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že italská hudba není mateřským jazykem pro hudbu českou, německou atd. Jak to bylo v hudbě české, bylo to podobné v jiných zemích a jazycích.
http://www.inspiromat.cz/2013/09/hudba-jazyk.html
Otázka zněla na mateřský jazyk, nikoliv na jazyk oficiální či univerzální.
1. Domnívám se, že každý ví, že je rozdíl mezi univerzálním, oficiálním a mateřským jazykem.
2. Když si odpovídáte sám, tak proč se ptáte.
Hudební terminologie pochází z latiny, až od doby renesance se začala užívat víc italština. Konkurovala jí francouzština a v současné době je to angličtina. Hudební pojmy jsou srozumitelné odborníkům, nikoliv vždy laikům.
Že je hudba univerzální, to nikdo nepopírá. Ale univerzální není totéž co mateřský. Čeština, italština i němčina atd. jsou mateřské jazyky, ale nejsou v žádném případě univerzální.
Gottovo vyjádření je třeba slyšet v kontextu, znám je tak, že nejlepší je poslouchat zpívat melodie v originále. Dobře ví, že třeba italský originál bude vždy znít libozvučněji než český překlad. Italština má otevřené samohlásky, zvukomalebné souhlásky, klouzavé spojování slov atd. I
Existují různé teorie, které potvrzují, že právě z hudby se v průběhu různých rituálních obřadů postupně vyvinul jazyk. Zpěv vznikl dřív, než souvislá mluva, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků, jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že v každém jazyce byly zvuky jiné, většině národů, především Čechům, o nichž jsem mluvila, je hudba srozumitelná stejně jako jejich mateřský jazyk. Nejde ale vždy o jazyk univerzální či oficiální.
Třeba někdo v budoucnu pochopí, co je „mateřský“ jazyk
v hudbě.
–
Je rozdíl mezi univerzálním a mateřským jazykem. Z italštiny pochází
hudební názvosloví, které se dostalo do jiných jazyků, takže v tomto
směru jsou hudební pojmy srozumitelné všem. Člověk rozumí hudbě
italské, německé atd. V tomto směru je hudba jazykem mezinárodním.
Existují antropologické teorie, které říkají, že právě z hudby se (během rituálních obřadů) postupně vyvinul jazyk. Zpěv tak zřejmě předcházel souvislou mluvu, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků a atd. jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že italská hudba není mateřským jazykem pro hudbu českou, německou atd. Jak to bylo v hudbě české, bylo to podobné v jiných zemích a jazycích.