Mají něco společného novináři v socialismu a v kapitalismu, či nikoliv?

Ono je to „trochu složitější“, ale nemá smysl to rozebírat. Venkoncem PROČ si myslíš, že jiný výraz pro slovo NOVINÁŘ je PRESSTITUT? 😉 😁 😁

Ovšem Dochyho odpověď mě rozbíjí. Pokud je tohle jediná souvislost, kterou byl schopen nalézt… 😮 😕

Co takhle „dýchají“? Pŕípadně „jsou savci“? Nebudu vypisovat seznam dalších souvislostí, jen se podivuji této odpovědi (a vynaložené námaze k jejímu napsání). Totiž…

K otevření zámku potřebuješ klíč. Správná odpověď, ale K NIČEMU! Pokud nedodáš, že to musí být SPRÁVNÝ, nikoliv jakýkoliv klíč. Ale asi mu rozumím, znám takové borce a jejich přístup.
Odpověď BYLA DODÁNA, ergo MŮŽE si odfajfkovat SPLNĚNO a „hurá k lepším zítřkům“. 😕
Což je podle mne jeden z důvodů PROČ (pokud se jich po letech dožijeme) ty „lepší zítřky“ vypadají oproti očekáváním doslova ÚDĚSNĚ. 😕

Tak určitě. Novinář, který má nadřízeného, bude vždy psát dle zadání. Jestli se s tím ztotožňuje, je nepodstatné. Každopádně mají silné žaludky.
Většina lidu jim to žere i s navijákem vše, i ty omáčky kolem dokola. Z celého zpravodajství je vždy důležitá jen jedna věta, někdy jen pár slov, zbytek je okecáváni. Anebo je celá zpráva bezvýznamná. Třeba dnes rádia hlásali kolik je dárců kostní dřeně. Kurva, co mě to zajímá. Když to někoho zajímá, tak ať si to vygooglí. Anebo: někde za Prahou se má něco stavět. Pičo, k čemu mi je v Karviné taková zpráva. Anebo: lyžařská sezóna včera skončila a nějaký areál měl vyšší tržby než v nějakém jiném roce. Do piče s nima

Ano, poznajú písmena a poslúchajú svojich platiteľov.

V socialismu oficiálně vládla dělnická třída: takže se dělaly reportáže “ z pole nebo z montáže”. Dnes se pohrdá dělnickou třídou a prací obecně. Proto zprávy mají úplně jiné zadání. Zatímco v socialismu se kladl důraz na “masy” a na většinu, dnes vládnou podivné menšiny a jejich zájmy. Novináři jsou hlavně korporátní zaměstnanci, a tam se klade důraz na levnou pracovní sílu. Podle toho jejich “zprávy” vypadají. Mají problém i s češtinou, a z cizího jazyka musí googlit z překladače.
Pokud víme, Brusel nalil do novinařiny vloni 150 milionů, takže má jednostranně pochvalné eurozprávy pod kontrolou. Pochvaly Trumpa se tedy nedočkáme.

V budoucnu bude nevyhnutelný návrat drsných chlapů a mužů kdy historie se opakuje což ovšem pro dámy opět nebude příliš příznivé vyjma drsného sexu, platí rovněž pro dámy pohlaví ženského a rovněž pro těžko zařaditelné jedince dle gender identity jmenujme ku př. duo Kallas von der Leyen.

NO, nevím kolik těch socialistických, novinových plátků jsi přečetl 😉
Případně prvorepublikových plátků.
Kdo ti zmasíroval mozek (nebylo zde jen Rudé Právo
a Práce) 😄
Podstata „novinářů“ a médií je v podstatě stejná
a to na obou stranách „barikády“ (Ost x West).
Strašení a kritika i pomluvy, sem tam fakta.
V českých socialistických novinách byly „aktuality
a masáž (rádoby masáž), stejně jako dnes.
Na národu zanechala menší následky než ta dnešní,
dalo by se říci.
"Hospodářské výsledky podniků“, zábava, rady a sport
na posední stránce.
Bylo v nich méně bulváru (minimum). Články, sloupky
na různí témata. Ovšem moje zkušenost, pravidelné
čtivo spadá nejvíce do 70. 80. a 90. let.

Porovnali jsme si „informace“ ze zahraničí V české TV s ZDF a ARD.
Nejlepší byla předpověď počasí!
Jak bylo v Mnichově (München), tak bylo ve Varech (v KV kraji) 😄

Upravil/a: da ny

Další hospodské kecy.

Ano, mají něco společného. Píší.

Ano, novináři v socialismu i kapitalismu mají něco společného – v obou systémech mohou být ovlivněni politikou a moci, kterou vykonávají jejich zaměstnavatelé, ať už jde o státní organizace nebo soukromé mediální společnosti. V obou systémech může nastat cenzura a zkreslování informací, ať už jde o přehnané oslavování či kritiku některých politických osobností nebo národů.

Mají však i některé rozdíly. V socialistických systémech je novinářská svoboda často omezená a média mohou být přímo kontrolována státem. Může být těžké uvést kontroverzní nebo kritické názory vůči vládě nebo straně u moci.

V kapitalistických systémech mají novináři obecně větší svobodu. Avšak soukromé mediální společnosti mohou také ovlivňovat obsah zpráv podle svých vlastních politických nebo finančních zájmů. A také zde mohou být přítomny formy cenzury, ať už přímé nebo nepřímé.

V obou systémech je důležité, aby novináři byli vzděláni a eticky zodpovědní, aby dokázali přinášet veřejnosti přesné a objektivní informace.