Mám pravdu v tom, že telefonní záznamníky se moc neujaly v ČR a spíše se používaly v anglicky mluvících zemích?

Ano, u nás to nemá tradici. V době rozmachu záznamníků u nás spoust lidí ještě ani neměla telefon a pro ty co telefon měli byli záznamníky drahé. Když to přestalo být drahé, už u nás většina lidí měla mobil a záznamník, jehož hlavním přínosem v domácnosti je zaznamenat vzkaz v případě kdy někdo volá domů a doma nikdo není, pozbyl smyslu.

Byl jsem zaměstnán v nadnárodní společnosti. Heslo pro přístup do jednoho ze systémů bylo možno obdržet jen na záznamník (ještě asi před 3 lety, pak od toho alespoň pro naši skupinu upustili). To znamenalo zařídit si hlasovou schránku, nechat si poslat heslo, nezvedat!!!! zvonící telefon, poslechnout si zprávu, zrušit hlasovou schránku aby rodinní členové nepřicházeli o prachy až se mi budou snažit dovolat. Takovej vo..r kvůli takové prkotině!!!

Záleží na tom, jak moc si chtěl a mohl jít s dobou, také jestli jsi pro to měl praktické využití. Když již i u nás začaly být finančně dostupné technické vymoženosti ze západu, byly brzy nahrazeny modernějšími možnostmi předávání vzkazů (mnohem adresnější mobily a SMS).

Máš pravdu, nešlo ale o zvyk, ale o stav sítě. Do druhé poloviny devadesátých let byl problém získat pevnou linku, takže často nebylo ani kam poslat vzkaz. U nás záznamníky nikdo nevyráběl, dělaly se amatérsky z magnetofonů. Později dovážené byly drahé. Ve stejné době, kdy se rekonstruovala kabelová síť, začaly být dostupné mobilní sítě. takže záznamníky ztratily smysl.