Mám s tím skončit?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Žij dál.

Nezahazuj celý život kvůli dočasným, momentálním pocitům. I když třeba trvají dýl a jsou těžké. Třeba i těžké deprese. Všechno končí, nic není trvlé, ani deprese.
Zapracuj na sobě, to je hlavní. Charakter, temperament, vlastnosti a už vůbec né schopnosti a dovednosti nejsou neměnné. Zapracuj na svém sebevědomí, jestli něco chceš změnit, změň to. Jestli se chceš cítit líp, tak s tím začni. Nauč se, co se naučit chceš. Jinak cvik dělá mistra.
Dej si závazek, že přestaneš myslet negativně. Začni meditovat, dělat třeba individuální sport (třeba trocha cvičení, běhu). Začni číst, psát, podnikat, najít si jinou, novou práci, něco, co by tě mohlo bavit. Začni cestovat (až to bude možnější), kresli, anuč se hrát na hid. nástroj, osvoj si nové schopnosti/do­vesnosti. Zkrátka, co chceš, co bys chtěl zkusit. Nemusíš to pak ntně dělat, stačí zkusit.
Poznej sama sebe. Jaká jsi a co chceš. V čem se chceš změnit, co umět. Mysli na sebe (to není sobecké… je to tvůj život, tvoje zodpovědnost a tvoje štěstí).
Zabrouzdej do motivační literatury a do psychologie. Trochu tě to může osvítit, dodat lepší náladu, nadhled, poznání (sebe, příčin).

Je hodně pravděpodobné, že máš subjektivní vnímání (sebe, partnera, ostatních, reality) a máš velký sklon se podceňovat, trpíš nízkým sebevědomím, komplexem méněcennosti. Tak se toho zbav.
Stanov si malé cíle a plň je. Drobné, jednoduché. To ti zvedne sebevědomí a budeš se cítit líp. Dobře se vyspi, dobře se stravuj nestresuj se. Nevytvářej problémy, které neexistují (které máš jen v hlavě).
Nesrovnávej se s nikým. Když s nikým, tak ani s přítelem. Každý je jiný a přesto jedinečný. Nikdo není stejný. Každý má sny/přání, touhy, tak si je s/plň (i když jsi na ně třeba zanevřela). Nebo si dej nové cíle.
Nikdo není v něčem vyjímečný jen tak. Na všem se pracuje a každý se může naučit, co chce. Někdo můůže mít rozdílné účení – dobu trvání atd. na konkrétní věc. Většinou je to jen o koncentraci a snaze. Pokud si někdo myslí, že v něčem dobrý nebude, že se něco nenaučí a v něčem nezlepší, tak to tak bude. Ale jen proto, že si to myslí. Jakmile se začne snažit a připustí, že by se zlepšit mohl, že to dokáže, tak to dokáže.
Naučit se dá každá činnost, záleží jen, co by tě mohlo bavit.

Pokud jsou nálady jako na houpačce možná máš bipolární poruchu, tak s tím něco dělej. Léčí se to. Zkus i odborníka. Není důvod se za to stydět a není to žádná chyba a podobně. Dělá to spousta obyčjných lidí. A dokonce takové stavy (a komplexy méněcenosti) má velká spousta lidí. Problémy se sebevědomím a negativním smýšlením mají všichni.
Zkus samo léčbu – pomocí relaxace, četby, hudby, oblíbených věcí/aktivit/jídel, kresli, kup si omalovánky – něco na krativitu (pomáhá proti stresu atd, jsou i pro dospělé).., sama se trochu zabývej psychologií, pokud nechceš odborníka. Poomůže ti to.
Pokud tě skutečně nebaví nic, tak jsou to deprese a dost možná syndrom vyhoření. Jsou to dočasná nálady a jsou hodně hnusné. Bohužel lidi kvůli tomu páchají sebevraždy, i když nemají reálný, opodstatněný důvod. Jen se právě CÍTÍ mizerně (a kolikrát nebo z větší části úplně zbytečně). Přestože třeba za 3 měsíce by jejich život mohl vypadat jinak. A za rok by si ani nevpomněli, jak se předtím cítili a už by na tom nezáležalo. Změnit život k lepšímu se dá krůček po krůčku, třeba během pár dní. Jestli ti něco vadí, zbav se toho. Jestli ti nevyhovuje přítel nebo se při něm cítíš špatně, tak s ním nebuď nebo to společně napravte. Buď tam, kde je ti dobře, s kým je ti dobře a dělej, co ti dělá dobře.

Všichni jsme jen lidé, včetně tvého přítele a ostatních. Nikdo není lepší než druhý. Každý z nás je člověk a má stejná práva.
Každý z nás s něčím bojuje, každý má slabé stránky, nikdo (nikdo!) není dokonalý, každý má své démony a každý může zrovna prožívat svoje.
Pokud máš v partnerovi důvěru, tak si s ním promluv. Upřímně. Jak to vidíš, jak se cítíš, co si myslíš.
Zkus nové věci. To, co víme, je nicotné s tím, co neznáme, co jsme nezkusili a o čem nevíme. Hledej, najdi.
Snaž se a překonej to. Negativní myslšení vede pouze jenom ještě k negativnějšímu mylšení a těžké depresi. Tak s tím přestaň a s tím sebepodceňováním taky.
Každý má právo na štěstí. Tak buď šťastná.
Dej si teď jediný závazek a povinnosta a to, že se začneš cítit líp, přestaneš myslet tak černobílé a něco s tím vším uděláš. Třeba pomalu, svou vlastní cestou. Jak se začneš cítit líp, tka si stanov cíle, které bys chtěla dosáhnout – co dělat v životě a se životem. Ctižádost a naplňování tužeb je takový smysl života, který souvisí i s jeho zachováním a prožíváním.

Upravil/a: PepasAvalonu

Žij dál.

Nejsi pro svět zátěží, to si nikdy neříkej. To, že v ničem dle sebe nevynikáš, neznamená, že to tak doopravdy je. Možná na sebe kladeš jen vysoké nároky. Říkáš, že tvůj přítel je úžasný, tak když takový je, tak s tebou určitě není jen tak pro nic za nic :), vždycky můžeš být pro někoho dokonalá a sama se tak cítit nemusíš :). A stejně jako přijdeš skvělá svému příteli, tak můžeš takhle připadat dalším tisícům lidí.
A i kdybys opravdu v ničem nevynikala, tak to není důvod k sebevraždě. Víš kolik je na světě průměrných lidí? :) Zkus myslet víc pozitivně, zkus si o svých pocitech a o všem promluvit se svým přítelem, rodiči, kamarády nebo s psychologem. Rozhodně nejsi jediná, kdo se cítí tak jako ty. Neměj strach! Všechno dobře dopadne! Hlavu vzhůru :)

Upravil/a: koreafangirl

Žij dál.

Dobrý den, nevím, kolik máte roků, vypadá to spíše tak pod 18, možná se mýlím. Máte celý život před sebou a jistě si časem najdete partnera, který bude pro Vás oporou a povzbuzením. Ty pochybnosti, které o sobě máte, má většina lidí, zvlášt v mládí a patří to k životu. Kdo o sobě vůbec nepochybuje, myslí si, že je neomylný a nejlepší, ten většinou časem přijde na to, že tomu tak vůbec není a někdy na to může i doplatit. Takže hlavu vzhůru a držte se!

Upravil/a: paul1

Žij dál.

Žij dál.

Jednou se tvým dnešním úvahám budeš smát, tak na to nemysli. Máš obě oči – no tak vidíš. No a když nemáš ani brýle, máš dobrý zrak to je úžasná věc. A slyšíš dobře, to je taky pozitivum. Máš nohy a ruce, takže se můžeš pohybovat, nosit nějaké věci a dělat nějaké činnosti. Ale asi ti to nestačí. Tělo je v pořádku, musíš si to naprogramovat v hlavě a pak jednat. Pozoruj okolí, jak kdo jedná, kdo se ti líbí a kdo ne. A když máš kamarádku, tak se jí zeptej, co se jí na tobě líbí a co ne. A ty jí to řekni také. To, že je někdo mistr světa ve sportu, umí žonglovat s kužely je otázka dlouhodobého tréninku. A všechno se dá natrénovat nebo se smířit, že to lepší nebude. Snaž se každý den zlepšovat a ono se to projeví. Držím palce.
Hlavně je třeba změnit své myšlení? Můžeš si říkat, co umím, co bych mohla dělat, jak bych mohla někomu pomoci? Co dělám špatně, jaká jsem k lidem, nevadí jim moje nálady. atd.