Už jsem možná někde uváděla. Příhod je mmnohem víc, ale všechny se nedají veřejně interpretovat. Samozřejmě všechno vypadá jinak na místě, když toho člověka znáte. Jinému třeba nepřipadne směšné.

Náš ředitel se chlubil, že dostal pohlednici z par avionu. Když jsme se začali všichni kolem smát, nepochopil, a opakoval, že jeho známý je na dovolené v této oblasti..

Chodili jsem na schůze do aule, v auli bývalo zima, z aule bylo dobře vidět na ulicí … i další slova skloňoval ředitel podle vzoru p-del.

Jednou nadiktoval sekretářce, že učební pomůckou v hodinách branné výchovy je soudružka Nováková,. Shodou okolností Anička – místo gumové panny Aničky, která se používala v hodinách branné výchovy. Prohlásil, že jiná Anna na škole neexistuje, než Anička Nováková.

Kolega napsal na obálku Kravský národní výbor a měl z toho problémy.

V jednom výkazu, který se posílal na KNV, jsem udělala překlep – zaměnila í za é takže nějak tak: : věnujeme velkou péčí (í) talentům.. Naštěstí to dobře dopadlo, všichni se prý bavili …

Doplňuji:
Ještě jsem si vzpomněla na další. Ale omlouvám se za použití vulgárních výrazů, bez nich to nejde.

Jednou byl ředitel naštvaný a řval, že všichni si válejí kule a jen on jediný musí pracovat. Byl u toho zástupce a já.

Zástupce reagoval. Nesouhlasím s tebou.
Ředitel rozčilený mu nadal, že také patří k nim. Trváš na tom.?

Zástupce: trvám, nemáš pravdu, žensky ne.
Ředitel: řekl jsem všichni, tak všichni, i žensky.

Já se válela smíchy. Ředitel nepochopil ani při dalším vysvětlení, proč se to žen nemůže týkat.

Studenti pomáhali zedníkům při přestavbě školy. Byla jsem třídní, hoši z mé třídy měli tehdy službu. Přišli za mnou, že radiátory, které mají vynášet ze sklepa, jsou těžké. Víc chlapců ve třídě nebylo, šla jsem tedy s nimi za zástupcem, z které třídy přibrat další pomocníky..

Slyšel to ředitel a reagoval. To není možné,, jdu to vyzkoušet. My tři dospěli a hoši, už nevím, kolik jich bylo, jsem sešli do sklepa, odkud měli kluci radioátory vynášet.

Ředitel se sehnul, chytl radiátor a pokoušel se ho zvednout. Samozřejmě, zbytečně. Zařval: kur.., to je těžký. Zástupce mu ukazoval posunky, že jsou zde studenti, aby se krotil.
Ředitel reagoval: Vždyť je přestávka. Musela jsem odejít… 🙂

Upravil/a: annas

Nedávno jsem zde zmínil, že kdo chtěl za komunistů vycestovat na západ potřeboval k nákupu valut devizový příslib. O jeho vystavení rozhodovala komise kde hlavní splovo měla Stb /státní bezpečnost/. Zaznamenali jsme případ, kdy žádost o příslib podal předválečný člen KSČ se svým synem a snachou /oba bez příslušnosti/.
Mladým byl požadavek vyřízen avšak starému pánovi překvapivě zamítnut. Pídili jsme po příčině. Ukázalo se, že onen soudruh byl na stranické schůzi kde kovaný lektor přednášel o hrůzách západu a výhodách našeho zřízení. Tam se naivně optal proč tedy od nás utíká přes čáru tolik lidí, ale o emigraci do socialistického sektoru není zájem. Vážení a tato banalita byla důvodem, aby kapitalisty nemohl navštívit. My jsme se tehdy funkčností rčení „za hubu přes hubu“ škodolibě bavili. No, z dnešního pohledu je toto vše spíče k hořkému pláči a mělo by být důrazným varováním všem, kteří nostalgicky vzpomínají na staré zlaté časy za komoušů!!!

Několik, ale tady je nehodlám prezentovat.