Máte rádi upřímnost?

Pouze laskavou a nezraňující.

Upřímnost není špatná, špatné je lidem ubližovat a být sprostý. Je něco jiného říkat lidem, že „jsou hloupí“, a něco jiného jim říkat nesouhlasím s tebou, protože … a věc vysvětlit.

Někdy se upřímnost zaměňuje s otevřeností či upovídaností, pak hrozí nejrůznější negativní reakce. Napadá mne česká moudrost: „Drzý jazyk, brzy Ruzyně.“ (všichni víme, že tu nejde o drzost 🙂

Upravil/a: Cenobita

Mám, ale s podmínkou, že nebude vulgární, urážlivá. Upřímnost neznamená vyslovování své „pravdy“ za každou cenu a bez nutné ohleduplnosti a taktu vůči druhému. Jde o to, že máte-li někoho rádi (ať už v rámci manželství, nebo přátelství), dokážete mu říct, co si doopravdy myslíte o tom či onom takovým
způsobem, aby to pochopil, ale zároveň aby ho to nezranilo a pravda přispěla ke zdravému vývoji vztahu. 🙂
Třeba spoluzakladatel Applu Steve Jobs říkal:
„To je moje práce, říkat na rovinu, když je něco na h.vno, a ne to lakovat narůžovo“ a někteří lidé jej moc nemuseli.
Net

Mám, svou upřímností jsem byl vždycky neblaze proslulej ;{)>

Souhlasím s marci1 ale potíž je v tom že lidé neradi slyší upřímnost at už je zabalená do jakéhokoliv krásného balíčku, protože upřímnost je VŽDYCKY pro toho druhého zdrcující.
Pro přijetí upřímnosti musí být totiž člověk vyzrálý, a tím nemyslím věkově…a hlavně časté totiž je, že ten člověk který si myslí že sděluje taktně upřímnost nemá pravdu, protože nikdo není neomylný! Z toho pak akorát vznikají nedorozumění a hádky.
Nejlepší je dospět k nějakému kompromisu nebo lehce si říci svůj názor a dál se v tom nerýpat, ten či onen k pravdě snad časem dospěje sám…

vždy je lepšie, ak sa blbec/šmejd/psycho­pat sám prezradí čo najskôr…dokonca niekedy a verejne

a samozrejme dobrý človek tiež

ja úprimných ľudí doslova vyhľadávam...­..viem, na čom som a nehrozí ,,kudla do zad"

Souhlasím s výše napsanými odpověďmi.

Pamatuju si, když jsem se kdysi dívala na pořad Vyvolení a všichni se tam oháněli upřímností. Jenže v jejich podání to znamenalo být na někoho vulgární, sprostý a netaktní.

Upřímnost má mít svoje meze. Má v mezilidskými vztahy něco vyjasnit, vyčistit. Mnozí si ji ale pletou s urážením.

On je rozdíl mezi tím, když své tlusté kamarádce řeknu „Hele, možná, že bys o sebe měla víc dbát, ono to neni dobrý pro zdraví a pár kilo dolů by ti podle mě slušelo víc.“ a mezi „Jsi tlustá jak prase, je to nechutný.“

Já a upřímný? Vždyť nedokážu ani sehnat manželku, založit děti a zasadit strom! Jinak upřímnost je fajn, ale nadměrná většina lidí se jí bojí, protože neví jak se ovládá. Jsou naučeni být takový, aby se to kopírovalo do šablony průměrné osoby z české kotliny. :)) Připíjím na totální neupřímnost všech! (Vodou z vodovodu, která je dneska nějaká extra chlorovaná = rychlejší stárnutí organismu spolu s degenerativními onemocněními.)

Doplňuji: Ano, kámo. Upřímnost mám rád a vyžívám se v ní, protože je to dar který je zadarmo, stejně jako vzduch. A už jednou byla upřímnost zotročována a to třeba za vlády komoušů. ;)

Upravil/a: anonym

Přirozenou, sama napoví, jak a kdy ji používat..
Upřímnost, která nepramení jen z touhy po výměně tajemství, sdílnosti, vyvolávání soucitu či zájmu o vlastní osobu, potlačení strachu z následků chyb, kterých se člověk dopustil a náhodou mohou vyplout na povrch…