Měl by mít člověk, který se už necítí šťastný, (třeba 100 let a více), netrpí nevyléčitelnou nemocí, možnost eutanázie?

Myslím, že každý člověk by měl mít možnost ze světa odejít důstojně dle své volby.

To je těžká otázka, sám nevím jak bych se v takové situaci zachoval. Kdybych trpěl třeba nesnesitelnými bolestmi, tak by mě asi sebevražda napadla. Ale jenom proto, že se cítil nešťastný? Mnoho lidí na tom je hůř a přesto lpí na životě. Ovšem byla to jeho svobodná volba.

Upravil/a: Kepler

Čeknite ukázku průběhu vykonání trestu sm.ti injekcí zde https://youtu­.be/LOwcyNTsaZ4
a snad se vrátíte k věnu od Boha, který přikázal žít.

Ten pán profesor zřejmě patřil do ústavu. Co je to 100 let života? Je to nuda?

Upravil/a: orestez

Lidský život je dar a kdyby lidé běžně odcházeli z tohoto světa jen proto, že se necítí šťastní, brzy by byla místa na hřbitovech nejvíce nedostatkovou věcí.

Škoda že pán nezažil život důchodce, který musí převracet každou korunu aby mu zbylo na střechu nad hlavou a pár soust do úst.

Ne, tento člověk si nezaslouží medializaci, není to hrdina, a chcete-li, spíš znuděný srab.

Kdo viděl někdy trpicího člověka bolesti tak ať odpovídá na tuhle otázku jelikož jsem se starala o člověka co trpěl bolestí 2,5 roku a nechtěl žít a těch 2,5roku pro něho neměl smysl já jsem osobně pro eutanazií však ani psa nenecháte trpět když už nic nepomuže nemužete na pejska koukat jak chudáček trpí a třeba na svojí matku nebo otce na své dítě koukat dokážete jak trpí

Ne!

Myslím, že volbu „být či nebýt“ má (témeř) každý ve svých rukou. Takže v takovém případě to není otázka – pokud OPRAVDU chce, ať se rohne, je to čistě jeho OSOBNÍ věc a NIKOMU po tom nic není. To platí obousměrně – ostatní si kvůlit němu přeci nedají nohu za krk, že? ;) :D :D

Jiná věc je, pokud CHCE a fyzicky NEMŮŽE, nezvládne to! Znovu opakuji FYZICKY – není např. schopen pohybu, tedy nikoliv to, že nedokáže např. z náboženských důvodů [sebevražda je v někerých náboženstvích smrtelný hřích] stisknoust soušť!

Tady by se dala vést diskuze o asistované sebevraždě (a byla by PARÁDNĚ hustá!!), nemám definitivně ujasněné stanovisko. Euthanasie však ROZHODNĚ NE! A to proto, že připuštění legalizace vraždy (euthanasie) se mi jeví jako „cesta do pekla“, kterou by téměř jistě dříve nebo později někdo zneužil!

To je velmi zajímavá otázka a bohužel zřejmě bude ještě velmi dlouho nezodpovězena dokud někdo neprokáže co se s tím čemu říkáme vlastní vědomí vlastně stane po smrti. Pokud je smrt pro těžce nemocného úlevou a přechodem do jakkoliv příjemnějšího stavu bytí, pak se dá zřejmě uvažovat o možnosti eutanázie pro ty kteří o to projeví zájem a kteřé nepřesvědčí o opaku ani naléhání příbuzných, doktorů, přátel, … pokud však po smrti nás čeká jen to co před naším narozením (věčnost vlastního nevědomí) pak se domnívám že eutanázie je špatné rozhodnutí vždy, protože i nešťastný život plný bolesti je vždy něco něco víc, než definitivní nic, a je v tom vždy nesrovnatelně více naděje na špetku něčeho pro co stojí za to žít než ve stavu ve kterém si sami sebe už nijak neuvědomujeme.

Protože mne možná trochu znáte a tušíte že spíš než k naivním báchorkám o převtělování a nebi inklinuji spíš k přesvědčení že vlastní vědomí zanikne spolu s rozkladem biologických tkání a neuronové sítě, která naše vědomí tvoří, protože zkrátka neexistuje žádný fyzikální mechanismus který by ji přenesl kamkoliv jinam, pak není těžké odhadnout že můj dosavadní postoj k možnosti legální eutanázie je negativní. Smrt je přirozenou součástí každého života, ale je prostě hloupé ji řízeně přivolávat a nevážit si té nicotné chvilky, kterou v tomto vesmíru můžeme (jakkoliv) vnímat, protože všechno mimo ni, bude jen nekonečná nuda.

Upravil/a: anonym

U nás neměl. Neumožňuje to zákon. Stejně jako celá řada jiných věcí. Nemusí se mi líbit to či ono, ale všichni by měli dodržovat platné zákony.

Život má každý ve svých rukách… udělat z lékaře vraha, protože se nudí, mi přijde zcestné

Podle mého názoru ano.

Odpovím protiotázkou-Od svých 36 let trpím z ničeho nic tím,že nedokáži vyjít z domu.všeho se bojím,přestala jsem závodně běhat.Má kvalita života se rapidně zhoršila.Měla bych mít možnost ukončit svůj život?Dnes je mi 43let a až nyní se to zlepšilo.Celej svět stojí za starou belu,kdo to tak cítí,měl by možnost ukončit svůj život?kolik by nás tu zbylo?A CO TAKHLE,KDYBY JSME MĚLI BLÍZKÉ,KTEŘÍ BY SE NÁM NESNAŽILI V TOMTO ROZHODNUTÍ PODPOŘIT,ALE VYVRÁTIT SVÝM ZÁJMEM O NÁS?měli by jsme ještě potřebu ukončit život?nebo bychom dožívali v klidu,s vědo­mím,že se o nás naši blízcí láskyplně postarají do našeho konce,a budou se radkovat z toho,co jim ve zbýjaícím čase můžeme dát-lásku,zkušenos­ti,moudrost,kte­rou jsme nabili…

Otázka je irrelevantní, protože jí každý má.

Může se pověsit, může si rozpárat břicho, volně v každé lékárně koupí vhodné léky, které když sežere v potřebném množství, tak ho zmordují, může si v Království Nizozemském koupit sebevražednou kapsli, do té si vleze, zavře se v ní, a pokud jí neotevře, usne a už se neprobudí. Nic z toho není zakázáno, ani trestné.

Proč by měl ale, se svou ubohostí, kušnit, otravovat a vtahovat do ní jiného člověka, nota bene lékaře? Proč?

Můj názor na to je takový, že tu možnost by určitě měl mít. To, jestli ji využije nebo ne, je otázka morální a tu si musí daný jedinec zodpovědět sám. Ale když lidé nebudou mít přístup k eutanázii, budou situaci řešit vlastními možnostmi a to může být bolestivé či zdlouhavé.