Měli jste někdy chuť si změnit jméno? Na co?

Mé jméno je oblíbené a příjmení nosí jen 10 lidí v ČR, tedy rarita. Neměnil bych.

Me jmeno sem nebudu vepisovat, stejne si ho ti, co chteji, najdou. Ale jsem jediny nositel tohoto jmena! Mimochodem, me jmeno je Hornorakouskeho puvodu. Dekuju.

Jistě.
Mám pozměněné křestní jméno.
Na matrice napsali, co nikdo nechtěl. Napravila jsem chybičku. Jméno mám po tetě, tak, jak mělo být. ;D
Děti měnily křestní jméno (nespokojené s původním, už v 7 letech se dcerka ptala, jak se to dělá a kdy). K novému jménu dcera změnila i příjmení. Bylo to přání dědy a trochu účelové. Často se potýkala s komolením příjmení, hlavně na VŠ. Změnou počátečního písmene v B na T měla o 7 – 14 dní více času k přípravě na zkoušky z předmětů. :) Při rozdělování školou, do kruhů, se pak sešla s kamarády (od písmene Š, V a W).
Zeť a jeho sestra měnili příjmení z důvodu, že nechtěli mít už „nic společného s nepovedeným“ otcem (s krví nic nenadělají ;D).
Jméno může mít vliv na „osud“ člověka i jeho zdravotní stav.
Mnoho žen se po svatbě a přijetí nového příjmení „změní“. Také zdravotní stav. Údajně to může být příčinou celkové změny (povahy, nálad, zdraví), případně „osudu“.
Důvodů ke změnám mohou být spousty. Pro člověka, který se tak rozhodne, je to vždy změna k lepšímu. I kdyby to měla být „jen“ spokojenost.

Nikdy mně oani nenapado. Nebyl také žádný důvod

Chuť jsem neměl. Ale vzpomněl jsem si na jeden starý, poválečný vtip. Muž, který se jmenoval Adolf Píčus, přišel po válce na úřad se žádostí, že by si rád změnil jméno. Když se ho ptali na jaké jméno by chtěl to svoje změnit, tak jim řekl: „No raději by jsem se jmenoval Jiří Píčus“.

Ne, neměl.