Nebo jste o něčem takovém věděli na své střední či VŠ? Nemusí jít přímo o milenecký vztah.
Původní chybný tvar ..... „nadstandartní“ …
Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? ivzez, redy, marci1, Lamalam před 3008 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
No, v prváku na vejšce jsem se zamilovala do pána inženýra, kerej nás
měl na laborky z obecný a anorganický chemie, měla jsem za to, že u něj
absolutně nemám šanci. No, byli jsme spolu rok a půl, skončila jsem to
vlastně minulý léto. A on se letos v červnu oženil :)
Holt jsem si myslela, že bude takovej, jakýho jsem si ho představovala, ale
i později mi vícero lidí pobaveně potvrdilo, že téměř všichni chemici
maj několik společných negativních vlastností :)
0 Nominace Nahlásit |
Osobně já neměl, ale na maturitním večírku však probíhaly různé třenice (pro mě nepřijatelné).
Na VŠ se jedna studentka tahala s vyučujícím, takže se to zřejmě často stává.
Jo také mne to napadlo, ale spolužačky byly přece jen přitažlivější.
Zdroj: ze života Cenobity
Upravil/a: Cenobita
0 Nominace Nahlásit |
Já osobně ne ani platonický. Až na pár ojedinělých pánů jsem měla
štěstí na učitelky a to ještě převážně dámy v předdůchodovém až
důchodovém věku. Učitelů jsem zažila jen 6, i to byli převážně
pánové nejméně o genreaci starší.
Věkovou výjimkou byl jeden mistr odborného výcviku. Ten byl pochopitelně
obletován spolužačkami ze všech stran. Já jsem byla výjimka, my jsme se
vzájemně moc nemuseli.
0 Nominace Nahlásit |
Ne, neměla, ale moje spolužačka s učitelem chemie a tělocviku ano a po střední se vzali. 🙂
0 Nominace Nahlásit |
RyuzakiKate: jako chemika mě docela zajímá, co se o nás povídá. Pochlub se, když jsi to už nakousla! 🙂
Hehe, no přímo u nás se katedra biologie s tou chemickou moc nemusej, protože biologové na tý chemii docela vylítávaj, teda na tý organice a biochemii, ale to je jedno. Osobně jsem s žádným z nich problém neměla, ale většina spolužáků se shodla na tom, že si na studentech léčej komplexy. V zimě jsem mluvila s jednou slečnou, která absolvovala chemii v Pardubicích, kam jsem si dávala taky přihlášku, a ta mi řekla, že je dobře, že jsem tam nešla. Prý záviděla kamarádce, která se proháněla na terénkách a ona na to musela koukat z okna laboratoře. A u zkoušek byli profesoři prý taky protivní, přísní a brali studenty spíš jako obtíž (no jasně, když maj sami dost práce, ale proč pak lezou do pedagogiky?). No a můj teď už bývalý byl též sám jeden velký protivný komplex, ale stále si (a mně) musel dokazovat, jak je strašně chytrej :)
No jo pedagogové a zkoušející, to je trochu jiná sorta, ale jinak máš pravdu, to bych mohl dlouze vyprávět. Ale měli jsme jednu docentku fyzikální chemie (ve které jsem plaval) a o ní jsem věděl, že má ráda modré košile a kravaty pod sakem. Tak jsem si to vzal a nebyl žádný problém. Ta byla fajn. 🙂 Ale jinak je to spíš záležitost osobní nátury a ne typu vzdělání.
Tak jistě :) jen že obecně na chemii je potřeba mít spešl analytickej mozek (obzvlášť pro tu analytickou, hehe) a nikdy jsem neviděla chemika zapálenýho pro svou práci, kdežto biologové jsou kolikrát fakt správní magoři :D
Máš pravdu, chemik se pro svou práci nedovede nadchnout. Sám sobě se divím, že jsem to těch 20 let jako armádní chemik, 7 let ve výzkumáku a 2 roky jaku učitel vůbec vydržel.
A to by ses divila. Znal jsem jednoho chemika – kdybys ho viděla, tak se pos… smíchy. Brýle vždycky nakřivo o svůj vzhled evidentně neměl zájem. Vlasy ala vrabčák (tehdy to ještě nebylo v módě), jak si ze zoufalství do nich furt vjížděl rukama. A pozorovat ho při práci v laborce, to byl fakt zážitek: něco jako když se Qasimodo pokouší o balet. Ten teda do chemie zažraný byl. A chemie do něho. Od kyselin flekaté ruce a plášť prožraný úplně všude.
Lamalam: http://jpeg.cz/images/2016/09/01/43Hi.jpg. Tak to mě nenapadlo. Bývalá manželka taky mohla učit naše děti, ale raději je dala do jiné třídy, aby nebyly blbé kecy.
Já bych taky byla radši, kdyby mě neučila. Byly blbé kecy. A aby toho nebylo málo, tak na základce mě učila babička.