Odpoveď byla označena jako užitečná

Vyjádřím se k malířství, i když v sochařství je to podobné. Posuzovat malířské techniky si netroufám, co je či není v současnosti možné .. .

Pojetí krásy (krásna) se řeší v estetice. Krása je považovaná za opak ošklivosti. Co není krásné, to je ošklivé.

Ano. Pohled na krásu se v průběhu historického vývoje měnil, je velmi rozsáhlé projít si vnímání krásy v jednotlivých obdobích.. Proto zmíním jen to, , co se považovalo v minulosti za krásu : krásná dívka, krásné je to, co je užitečné, krása je od Boha, krása je v přírodě, proto se napodobuje, atd. Něco jiného se libílo či líbí u nás, v Číně, Francii, USA …

Záleží na tom, zda krásu vnímá umělec, estetik. či běžní lidé.. U těch, ttudíž i u mě, jde vždy o subjektivní pocit., něco abstraktního, někdy těžko popsatelného, něco, co vzbuzuje příjemný pocit, náladu, co pohladí na duši., je odrazem našeho srdce.
Rovněž si uvědomuji, že obraz vyjadřuje pohled umělce na svět, je odrazem jeho citů, zkušeností, jeho vnímám krásy.. Vždy se nemusí shodovat s naším. pohledem.
Ale někdy i geometrické či jiné tvary na obrraze u mě vyvolají představivost, snažím se pochopit, co chtěl malíř vyjádřit, co symboly asi znamenají. . Záleží také na náladě.

Vnímejte obrazy podle toho, zda se líbí vám, zda jim rozumíte, zda vám mají co říct .Dívejte se srdcem, nikoliv jen očima …

„Utrhl jsem květinu zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.“ John Lennon

Je to jednoduché. Studoval jsem grafiku a grafikou se živím, ikdyž už z větší části počítačovou, která tu klasickou drtí. Je to škoda. Dělám poctivou realistickou kresbu (v případě zájmu dám odkaz na můj web) a momentálně mám na to pohled takový, že kdo umí, ten si může dovolit realismus. Kdo neumí, ten dělá abstrakci. Je to jednodušší, než si mnozí dokáží představit. Samozřejmě se mnohým líbí i abstrakce, ale pokud to beru jako řemeslo a vydělávám na tom, tak bych se spíše styděl, protože si to nehorázně ulehčuji.
Doplňuji:
Vemte si příklad: Jsou dva chlapíci v ateliéru a budou chtít na svém díle vydělat. První se pustí do velké realistické malby, kde se soustředí na anatomii, světlo, kompozici a dává si pekelně záležet. Druhý vedle si vezme natřenou desku, čapne dvě plechovky s barvou, udělá dva cákance ve zlatém řezu a do středu nalepí záchodovou mísu. Obě díla si najdou své příznivce, ale jen za jedno se dá zaplatit.

Upravil/a: uccello

Pohľad na estetiku v umení, ako i samotné umenie sa mení s filozofickým pohľadom konkrétnej doby.
Pozrime napríklad pravek – sošky „Venuše“ – vzhľadom na veľkú úmrtnosť bola dávaná do popredia plodnosť. Preto i vyobrazenia žien sa robili so zvýraznenými znakmi materstva – http://sk.wiki­pedia.org/wiki/S%C3%BA­bor:Venus_von_Wi­llendorf_01.jpg
http://sk.wiki­pedia.org/wiki/Ve­nu%C5%A1a_%28so%C5%A1ka%­29
neskôr v antickej dobe za ideál krásy sa povaľovala súmernosť tela a akási statická nadprirodzenosť v zobrazení Palas Aténa, Artemida. Apolón), neskôr sa v čase dobývania sveta zvýrazňoval pohyb a napätie akcie muža vojaka, športovca (Diskobolos, Lakameidon, vodcovia armád v brnení)
Počas ranného kresťanstva zobrazovanie svätých bolo statické nadprirodzené, kdežto šľachta buď napodobňovala nadprirodzenosť svätých, alebo akčnosť v boj. Uprednostňovali sa mužské podobizne, kdežto žena bola zvyčajne len akýmsi doplnkom, okrem pár výnimiek svätých žien. Vznikali štáty, vytvárali sa koalície, prednosť mal vojak a kňaz, mečom a krížom sa šírila aj kultúra.
V stredoveku sa už začínala do popredia dostávať i idealizovaná žena, matka, so zasneným pohľadom. vznikali mestá, remeslá, upevňovali sa rodinné vzťahy.
V novoveku v rámci veľkých objavov sa začínala do popredia dostávať žena ako zábezpeka zázemia objaviteľa, jeho opora v tomto smere sa začali tvoriť i obrazy. Začínal sa vynárať nový pohľad na prírodu okolo nás, čo podnietilo rozmach krajinomaľby. Z pôvodnej precíznej a detailnej maľby, kresby sa začala do tvorby vkrádať aj akási abstraktnosť až fantázia, čo predstavovalo vnútorný pohľad na svet okolo nás.
„Může se abstraktní obraz pochopit nebo je to pouze věc působení na diváka?“ abstraktný obraz je vlastne vnútorný pohľad autora, jeho pochopenie vyžaduje súzvuk pocitu diváka s myšlienkou maliara.
„Zajímalo by mě, zda by dnešní malíř zvládnul nádheru realistického obrazu.“ Ano, zvládol by to, ale nebolo by to nosenie dreva do lesa? Dnešná filozofia života ide inými chodníkmi než cesty Michalangela, či Leonarda da Vinci, Rembrandta, či iných výtvarných velikánov.
Zaujímavý je názor diváka, ktorý veľakrát tam, kde stačí náznak, žiada realitu a tam, kde realita je naozaj potrebná, chce len náznak. Čo človek to iný názor i keď ovplyvnený spoločnosťou, v ktorej žije, prípadne by chcel žiť, jej chápaní, jej ideálmi.
Zjednodušene,
tak, ako sa vyvíja svet okolo nás, naše poznanie, náš pohľad, tak sa vyvíja aj umenie. Ak by sa umenie prestalo vyvíjať, nežili by sme ako ľudia. Chápať umenie, znamená byť človekom.