Michail M. Romanov byl zvažován pro český trůn než se nakonec rozhodlo, že nový československý stát bude republikou?

Disraeli

Filip84, i kdybys v tom měl recht, myslíš, že je to zajímalo (Masaryka a spol) nebo třeba zahraniční mocnosti, které se „dohodovaly“, co a jak bude?
Pochopitelně to byli zrádci koruny (české), tak co bys od nich (ne)čekal?

Každopádně to právo řešíš jen v rámci SŘŘ NN a starého režimu…
Taky mohli zpochybnit celou tu starou monarchii i Habsusrky, ale tím, aby jí nahradili novou. Zabýváš se nezrušitelností monarchie v rámcijedněch zákonů – dalo by se bojovat a měnit tyto zákony a řády pro nové MONARCHICKÉ řády.

Podívej se jen na francouzskou monarchii (království, lidovou monarchii, císařství, případně i novou) a její pretendenty. Tři a každý má svůj pohled na legitimitu. Spojenou i s komplikovaným vývojem událostí, zánikem rodu (jedné linie), přenechání nároků, starých X nových režimů a zákonů (monarchických), a jejich změny v průběhu času, i odůvodnění pro jejich změnu (a zda se to má nebo nemá uznat), apod.
Vždyť ani Windsorská dynastie není svým způsobem legitimní… přestože o jejich legitimitě nikdo nepochybuje.

Taky, právo je až druhořadé. ;) Ozvlášť v choatických dobách, kdy probíhají změny – režimu, převrat, válka (zejména občanská, ale nejen ta), odboj, nové hnutí a směry na pořadu dne, atd.

Filip84

Ne, samozřejmě, že nezajímalo.

Proč zrovna Francie? Když odhlédneme od Napoleona, který se korunoval sám, no tak to byla normální dědičná, a katholická, monarchie. Že se rody melou je jedna věc, ale na podstatě to nic nemění.

Žádná taková monarchie, jak burani uvažovali, v moderní době nevznikla, a ani nevznikne, nikdo by ji to neuznal, prostě je to celé zbytečná úvaha a zbytečné se tím zabývat.

Disraeli

A ještě v rámci katolicismu.

tituly

@Filip84
Máš nejspíš zatvrzelou představu o monarchii a její neměnné podobě. Monarchie není jen jedna jediná a právo, zákon i právní systémy jsou promělivé. I zvyklosti, tradcice, pořádky. Legitimita, následnictví i nároky se taky mění. Legitimitu lze i nabýt nebo obhájit (zdůvodnit). Rozhoduje vítězná strana, která utváří pravidla. Legitimita a právo jsou často vedlejší, když se dají změnit celé režimy. Nebo může dojít k převratu, revoluci, uchvácení trůnu. Nebo zvolení (i monarchie) na základě svrchovanosti lidu. To je jen další způsob, jak se nahlíží na legitimitu. Pohled na to, co je legitimní, se taky různí. Pak tu máme staré právo dobyvatele, úspěšné povstání se svržením panovníka i rodu, nebo volby nového panovníka, stavy, sněm, parlament nebo referendum. I dosazení panovníka jiným státem. Nebo jen v rámci založení nového státu.

Nový stát, nová monarchie, klidně i s novou dynastií. Než se protirakouský odboj rozhodl pro republiku, tak zvažoval, že nový český stát by mohla být monarchie, bez Habsburků. Tak přemýšleli nad kandidáty nebo nad řešením. Přemýšleli zda vybrat z české šlechty, z lidu, ze zahraničních rodů, jestli nedosadit vůdce odboje, zda mají probíhat volby a jestli by taková monarchie měla být dědičná nebo volená. Jestli nezřídí prozatimní vládu a nevyhlásí interregnum nebo regentství. Především jí ale chtěli konstituční, demokratickou a sekulární. Než upřednostnili republiku. A kdyby se rozhodli pro monarchii, tak by z Česka nebo Československa zkrátka a jednoduše byla monarchie a nic bys na tom nezměnil. Ani tvoje výklady práva.

Tvoje představa monarchie je omezena na feudální a habsburskou. Především vítěz vždy utváří právo.
Právo neprávo, možností založení nové dynastie nebo pozměnení funkce staré monarchie, je několik. Vždyť se to v historii neustále dělo. Řády a systémy se měnily. Právo nefunguje samo pro sebe, ale v rámci lidí. To pak záleží, jak si ho vykládají a například v jakou ideologi věří. I jaké právo uznávají. Stejně jako republika, demokracie, tak ani monarchie nemá jednu jedinou podobu a právo.

Na stejných základech, na kterých bojovali proti Habsburkům, mohli bojovat pro monarchii namísto republiky. Jako zpochbynění Habsburků. právo národa na sebeurčení, ideologii čechoslovakismu, už zmíněná lidová svrchovanost, coby zdroj moci i oprávnění. A tak dále. Nové zřízení, s novými poměry.
V rámci nacionalismu a osamostanění se zcela běžně zakládaly nová dynastie i na úkor staré. Jak se to dělo po celém 19. století. Možností je samozřejmě mnohem víc, ale právě tohle se týkalo vzniku Československa.

Napoleon nebyl legitimní, Pahlaví zrovna tak, Na Balkáně se po odtržení od Osmanské říše rodilo několik nových dynastií, kde se panovníky stávali vůdci odporu anebo se uvolněné nebo nově vzniklé trůny nabízely různým evropským princům.
Svržení panovníka i dynastie není nic nového a nemusí kvůli tomu vzniknout republika. Zakládání nových států i změny režimu taky nejsou vzácné. Nevím co řešíš.

tituly

Nebyl to odboj republikánský a proti monarchii ale protirakouský a proti Habsburkům. Pro osamostanění českého státu, z jejich pohledu osvobození. Z těch známých tváří plno z nich bylo pro monarchii a většina o ní uvažovala, než nakonec podpořili republiku.

To platí například i pro Americkou válku za nezávislost a plno podobných válek a odobjů. Bojovali za nezávislost, ne pro republikánské zřízení. O tom se rozhodli až na nějakém sněmu, ke konci války.