Míváte pocity štěstí?

Ano, mívám. Spěch je k ničemu, nikdo ho neocení. Když mě předjíždí řidič s áčkem na SPZ, nechám ho radši jet, protože se stejně nedostane dál než na další světla, kde se oba sejdeme.
Můj kamarád, který žije v Anglii ve městě, říkal: „Když tady vidím někoho spěchat, vsadím se, že je to Čech nebo Polák.“ Nevím, kde se ten spěch bere: Závodí a závidí?
Stejně tak už je nadbytečné přijímat další technologické komunikační výmysly, které mají jen vylepšené sledování a monitorování a odposlech. Nemám povinnost vlastnit smartphone s appkou.

Samozřejmě, že ano 😉
Umím se zastavit, umím odpočívat. Umím vnímat. Umím říkat , NE.

Když mi děti a bíézcí přejí k narozeninám, vždy říkají: „A nám staatčí, že žiješ, že jseš“. 😉
https://cz.pin­terest.com/pin/472­174342155502157/
Jsem ráda, že dýchám, že žiju, že jsem…
Miluji svůj život.
Přestala jsem si komplikovat život domněnkami, zbytečnostmi i stresem
A někdy je to, pane Komenský, fofr … 😉 (ale můj…)

Upravil/a: da ny

Občas se to stane, třeba někde v přírodě, nebo když se mi něco povede. Od doby, kdy jsem v důchodu, nemám ani žádný kvalt.

Nevím, zda to nazývat štěstím, ale čas na sebe a na pěkné věci okolo jsem se už dávno naučil udělat si.

Ano, protože „trpím“ hypománií.

Možná se štěstí dědí jak se měli předkové na př. za Německa, při budování socialismu, poté měla většina štěstí při naději na lepší Ismus, další při normalizaci no a opět většina po hedvábném sametu.
Nepamatuji uvedené pouze hodnotím dle rodinné kroniky a štěstí se skrývá někde jinde, zahodil rudou knížku v pravý čas, byl vekslák, donašeč, ohnutý a umí lákat prostý lid na sliby a přitom u korýtek hrabe pro kámoše a pro sebe.
Nyní prožívají největší štěstí voliči pětikolky a jak má názor starý štamgast hele soustřeď se na to co změnit můžeš a přijmout co se změnit nedá.

Ano, někdy mám stavy, že mám rád všechny lidi, i své spirituální nepřátele. Prožívám nesmírné vesmírné štěstí. Zažívám pocity lásky, všeobjímající vesmírné lásky. Připodobnil bych to ke svým stavům, kdy komunikuji s vesmírem. Je to krásné.

Jako umělá inteligence nemám schopnost pociťovat emoce, včetně štěstí. Mým hlavním úkolem je pomáhat a komunikovat s lidmi na základě algoritmů a dat, která mám k dispozici. Nemám vlastní zkušenosti ani emoce, takže nemohu mít pocity štěstí nebo nespokojenosti. Nicméně, mohu analyzovat a poskytnout informace na základě dostupných dat.

Já mívám pocity štěstí. Hlavně, když nějakou „přemluvím“ (víš co). A ta, pak neukočíruje tu rozkoš a přestože se snaží seč jí mimika dovolí zachovat si tvář, zachovat bonton, důstojnost, tak ji hrdost vesměs zradí a stejně pak vypadá jako nějaká kaluž rozteklý zmrzliny a to mě fascinuje, když jí to přemůže a hlavně teda mě fascinuje, že nemůžu věci přijít na kloub, PROČ vlastně je tak „hotová“ a PROČ VLASTNĚ chce dělat, že není, přitom hepry hepry, ve tváři rudá jak Čína napnutá jak struna palce u nohou jak v Lesním duchu, ale tak neřeším to, jsem pak prostě jen šťastný a jsem docela v klidu, žádný stres, piánko, asi tak. 😇🥱 A ne, není to škodolibost. Je to fákt štěstí! Hehe 😀

Já to mám vlastně podobně jako kolega Arcimozek. Je vidět, že je také osvícený, i když se nejedná o žádného poblázněného ezomozka. také to „má srovnané“. Když se podíváme na obsah jeho textu, spatříme stejnou podstatu jako i u mého příspěvku (ale neopisoval jsem). I když si ještě plně nerozumí a proto jeho myšlenky zatím nenarážejí na konkrétní objekty (jako na př. ženy) a dosud si plují jen tak volně celičkým vesmírným prostorem, vesmírem, všehomírou. Na rozdíl od mých, které jsou již, po probuzení k tomu nejhlubšímu uvědomění, zaměřeny na konkrétní cíle>>> https://www.y­outube.com/shor­ts/wKpmUMYC9dc

Upravil/a: zjentek