Mohou ke zpovědi i nevěřící lidé?

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/muze-jit-ke-zpovedi-do-kostela-i-nekdo-kdo-neni-krest-an

Každý človek občas potrebuje „vrbu“ ktorej sa zverí so svojim problémom, vyspovedá sa, aby sa mu uľavilo. Kňaz takéto vyspovedanie berie ako svoju povinnosť voči Bohu a viere, nezáleží, či spovedajúci sa je veriaci alebo ateista (čo keď je to potenciálny veriaci?). Keď môže poradí…

Můžou,i můj táta nevěří a byl tam'DDDDDDD

spoveď má pre človeka dve efekty:

• uľaviť si, vykecať sa z problémov, pocitov viny,
• priznanie svojej >nejakej viny<, často banálnej, nezmyselnej a ako sa hovorí, ľudskej.

na druhej strane u mnohých členov cirkvi zvádza k >hrešeniu< (kradnutiu, ohováraniu, ale i obžerstvu a iným zmyselnostiam, dokonca i trestným činom) s pocitom „však pôjdem na spoveď a odmodlím pár zdravasov a všetko je v poriadku“.

takže pre veriaceho je to ad barlička (prvá psychologická pomoc, bútľavá vŕba) a prostriedok pre ospravedlnenie svojich činov (väčšinou spoločnosťou neakceptovaných).

ako nie člen cirkvi (nie nutne neveriaci) nemám potrebu zverovať sa niekomu so svojimi >hriechmi<, stačí, že si ich vyčítam sám.

čo sa týka práva na spoveď, podľa inkvizičných zákonov neveriaci (rozumej nie člen cirkvi alebo dokonca kacír) nemá právo na spoveď ani na iné cirkevné obrady (napr. krst, posledné pomazanie, …) a pokiaľ viem, tieto zákony neboli na žiadnom koncile zrušené.

teda de iure neveriaci nemá právo na spoveď.

ale doba je, aká je, myslím, že žiadny výkonný duchovný spoveď neodmietne poskytnúť spoveď i neveriacemu (hoci nechápem jeho pohnútky).

Mohou. Nechápu ale, k čemu takovému člověku bude následné rozhřešení, když nevěří v Boha. Zpověď u faráře je vlastně to samé, co rozhovor s psychologem, jenže u toho se dočkáš (obvykle) smysluplnější rady, než: Pomodli se třikrát Zdrávas, odejdu v pokoji a už nehřeš. Chápu, že vrba je hodně potřebná, ale když se problém nevyřeší a dotyčný nepochopí, kde třeba dělá chybu, je to silně alibistické. Proto nemám pánbíčkáře ráda. Vede to k sobectví a jen k tomu, že: Já nic, on to Pánbůh spraví… A za vším hned stojí Ježíš… Být pokrytcem a čekat na to, že se vyzpovídám a nenesu následky, to se mi fakt nelíbí… Ale je to jistě lákavé. Měla jsem kdysi pacientku (hysterku, pochopitelně), která měla sexuální fantazie v tomto směru a stále „hledala“ typově „odpovídající­ho“ kněze…

Zpověď je ofic. „svátost smíření“. Přinejmenším u římskokatolické církve (předpokládám že i u ostatních křesťanů) jsou všchny svátosti vázány (kromě jiného) na přijetí křtu. Důsledek: Nevěřící nemůže přijmout svátost smíření. Pokud má nějaký problém a chtěl by ho probrat právě s knězem může se dohodnout na „duchovním rozhovoru“.