Chybí kontext, obecně neplatí, že se číslovky stupňují. Stupňují se jen přídavná jména a příslovce.

Řadová číslovka přidělí číslo, které ukazuje, jak „daleko“ je něco či někdo od počátku řady. Když je první, je první, desátý je desátý atd. Nemůže někdo jiný více či méně první, či desátý.

1. stupeň přece vyjadřuje základní míru vlastnosti.
2. stupeň pak vysší/nižší míru vlastnosti.
3. stupeň vyjadřuje nejvyšší/nejnižší míru vlastnosti.

--
Ad Cenobita,

máte pravdu: V jediném SSJC je stupňování uvedené, ale jde o tvary zastaralé, knižní. Nezmiňují je obecně příručka pod významem slova, jak to bývá běžně, ani novější zdroje.
Např. nový
dělení: no-vý
2. stupeň: novější

3. stupeň: nejnovější

Jenže slovo první má charakter přídavného jména (v některých případech), i když jde o číslovku. Takže v minulosti se stupňovalo ve významu přídavného jména – 2. stupeň – prvnější, 3. stupeň nejprvnější.

Číslovka první se nestupňuje, ale užití číslovky ve funkci přídavného jména se stupňovalo v minulosti, i když dnes jde o tvary knižní a běžně se nepoužívají..

Jak je poznat ze SSJC, stupňování záleželo na významu, některé tvary jsou mrtvé, jiné zastaralé. Tudíž obecně stupňování neplatí.

První … v platnosti příd., poněk. zast. též 3. st., zř. zast. 2. st.)
†4. (v platnosti příd., často v 2. st. prvnější, prvější)
–
Odpověď ma otázku je, že uvedené tvary existovaly,, ale záleželo na kontextu, neplatily obecně.

V současné češtině by už 2. a 3. stupeň neměly být .
První se stále označuje jako číslovka, i když má někdy platnost přídavného jména.

SSČ – stupňování nezmiňuje.
Např. první – přední v pořadí podle významu – první náměstek, první part atd.
-

Naučit se číst s porozuměním není tak snadné, jak se zdá …

Upravil/a: annas

Když je někdo první a druhý je prvnější ( blbost, že), tak ve skutečnosti se stává ten první druhým. Takže stupňování číslovek , naprostá ptákovina.

Nesouhlasím, že tento tvar nemůže existovat.

Může to být přesně tak jak to říkáš:

1. st. první
2. st. prvnější
3. st. nejprvnější

Používá se to knižně k vyjádření toho, že se někdo dostane na místo prvního, které předtím nezastával.

Například:

při úpravě dokumentu: Ještě jsem si vzpomněl na jednu důležitou věc a ta je prvnější než ten první bod. (změna pořadí číslování či priorit)

Vynikal svými studijními výsledky, byl nejprvnější ze všech. (nejlepší mezi nejlepšími)

Byla pro mě nejprvnější ze všech žen. (byla na prvním místě bez konkurence)

také příručka SSJČ tento výraz zná, rozklikněte si a vyhledejte:

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=prvn%C3%AD

PS: to že něco neznáme nepoužíváme neznamená že to neexistuje a nebo že je to nesmysl.

Souhlas s Cenobitou. Tyto tvary jsou přípustné a používají se. Např.: prvnější (ze dvou možností) je lákavější. http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=prvn%C3%AD
Je tu i analogie s rovností za komančů: všichni jsme si rovni…, ale někteří rovněší 🙂 Také by se zdálo, že když je něco rovné, tak je to rovné a rovnější to být nemůže.

Upravil/a: Kepler

Řekl bych, že občas je nutné řídit se zdravým rozumem. Tak jako v technice nelze všechno používat, co lze zkonstruovat (viz recesárium), tak i v jazyce bych se vyvaroval podobných útvarů, abychom nedošli k závěru, že např. gravidní žena je v 1. měsíci těhotná, ve 2. těhotnější a v 9. nejtěhotnější, nebo až mě klepne a budu mrtvý, tak za další hodinu bych mohl být mrtvější a druhý den nejmrtvější.

ne to nelze

přeci jen čistě logicky… když je někdo první, nikdo „prvnější“ už být nemůže, to by se pak první nesměl považovat za prvního.

Upravil/a: Tw!st