Může být náš gauč prokletý?

Když máš ten pocit, tak gauč vyhoď a nahraď ho jiným. Vzpomínky tě asi vždy rozhodí.

Je to nesmysl. Pravděpodobně to dělá tvoje psychika. Na tom gauči, kde zemřela tvoje maminka, se necítíš dobře. To by mohlo zhoršit tvůj psychický stav, když ten gauč používáš.

Mohou tam být geopatogenní zony, taky hraje roli vzpomínka na místo úmrtí matky a může toho být víc. Ale najdi si nějakého sensibila a nech si to proměřit a prověřit. A zkus najít někoho, aby si lehnul na ten gauč a nic mu neříkej. A pak ho pozoruj a zeptej se ho na pocity. Když nic, tak je to tvoje psychická záležitost, a když ano, tak je to něco s energií.

Odpověď na Tvou otázku, jestli je gauč prokletý, či-li nic, je banálně prostá: jestliže ho někdo proklel, pak je prokletý &, e contrario, jestliže ho nikdo neproklel, pak není prokletý.

Jinými slovy, prokletost kanapíčka je objektivní skutečnost. Buďto ho, někdy – někdo, proklel, a pak je prokletý, no a nebo neproklel, a pak není prokletý.

A jakou má, prosím pěkně, souvislost to, co popisuješ v popisu otázky, s tím, jestli někdy někdo gauč proklel, či-li nic? Mne už proklelo lidí, stará Cikánka, kdysi… A? 🤷🏽‍♀️

S největší pravděpodobností za Tvé stavy může, prostě a jednoduše, úzkostně inhibovaný temperament. Moc řešíš, co by kdyby, a kdyby na stromech rostly ryby, co by dělali rybáři, se smrtí matky prostě vypořádaný nejsi (což není vejčitka, jenom to konstatuju), no tak co, no: dojdeš tam, do tý cimry, co paní matka něco, tam je to kanapíčko, Ty si naň lehneš a výsledek se dostaví, ne? 🤷🏽‍♀️

A nebo si pozvi domů svatý parazity: faráře, korejskou šamanku, Cikánky ti to tam „odčarujem pánko velkomožný!“ za pětistovku, nebo tak něco.

Co jiného jako chceš slyšet? Že tam zapálíš svíčku, vykropí to kněz vodou, nebo, co já vím, obtancuje korejská šamanka a Tebe pak nejebne, nebo co? Samozřejmě, že to takhle nefunguje! 🙄