Může být pokrm národní?

a) ano, může

a) ano, může

Ano může. Může být pokrm i regionální, dokonce někde i lokální. Existují jisté druhy jídel, která se vaří i ve vedlejší obci trošku jinak. Před nedávnem jsem o tomto někde slyšel, že je to i v Jižních Čechách.

a) ano, může

A taky jsou. Akorát to myslím není oficiální. Dá se na to dívat mezinárodně a tuzemsky. Mezinárodní: co se v zahraničí domnívají, ža mají v nějakém státě za národní jídlo. Tuzemské: co sami ti lidi v tom státě považují za své národní jídlo (respektive jídla) – tradiční (v menší/větší míře), populární, běžné, „naše“. V obou případech platí, že je to silně spojováno s tou zemí, je (neby mělo by) to pro ni být typické.
Kromě národních pokrmů existují vyloeně celá národní kuchyně… řada jídel a rysy pro ně typické. Druhy jídla, přípravy, časté ingredince, typické plodiny, základní strava, etika a stolování všeobecně.

Osobně bych takové i jiné věci nazýval státní, než národní. „Národní“ a „státní“ nejsou synonyma, i když se tak často považují… díky té pitomé koncepci národního státu. Vůbec to vnímání a pohled na národy, etnika, kmeny (původ i historii etnika/národu i států) je nejednoznačný, matoucí a důležitost tzv. národa přeceňována. z hlediska vývoje je to mnohdy neurčité, neexistuje nějaký „originální“, čistý původ a taky je tu proměnlivost, vývoj, nestálost a další věci. Lidi jsou prostě lidi, nejzákladnější rozdělení je na rasy a ani to není nějak důležité (čistě hlavně vzhled a převažující původ předků podle lokalit/světadílů). Zbytek je jen o kultuře (nehledě na národ).

Nárdoní jído: https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/National_dish

Upravil/a: Disraeli

a) ano, může

a) ano, může