Může se člověk vzdát svéprávnosti?

Je jasné, že každý člověk má právo rozhodovat sám o sobě, v některých případech však svým jednáním poškozuje sebe i druhé. V takové situaci může soud rozhodnout o tom, že dotyčného jedince omezí v určité oblasti ve způsobilosti k právním úkonům nebo v těžších případech ho této způsobilosti zbaví. Důvodů pro toto soudní rozhodnutí může být několik. Většinou je jedinec omezen ve svých právech z důvodu psychického onemocnění, které mu brání v rozhodování a jedná, nebo mentálnímu postižení nebo závislosti na droze, která ovlivnila jednání a chování člověka. Nejčastějším psychickým onemocnění je schizofrenie a demence.
Pokud je jedinec takto soudně omezen, je mu ustanoven opatrovník, který má hájit jeho práva a zájmy. V ideálním případě se opatrovníkem stává někdo z rodiny, v některých případech však rodina odmítá tuto funkci a opatrovnictví přechází na obec, která k tomuto úkolu ustanovuje opatrovníka z řad svých zaměstnanců.
Opatrovnictví nesvéprávného jedince musí být vždy založeno na respektování klientovi autonomie a důstojnosti. Cílem péče o člověka by mělo být snaha přispět k tomu, aby nesvéprávný jedinec byl co nejvíce soběstačný. „ Eticko-principiální základ pro dosažení tohoto
cíle je myšlenky, že všichni lidé jsou si rovni v lidské důstojnosti.“ (Henriksen, Vetlesen, 2000).
Soudní řízení o zbavení nebo omezení ve způsobilosti k právním úkonům se děje na základě občanského soudního řádu § 186 až 193. Návrh může podat fyzická i právnická osoba. Soud vždy během řízení požaduje odborné lékařské vyšetření o zdravotním stavu vyšetřovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud rozhoduje o návrhu žadatele. Nesvéprávnému jedinci, může být způsobilost kdykoliv soudem vrácena. Děje se tak v případě, pokud se ukáže, že pominuly důvody pro které být dotyčný jedinec znesvéprávněn.
Opatrovníkem může být rodinný příslušník nesvéprávného a pokud odmítne, obecní úřad, kde má nesvéprávný hlášeno trvalé bydliště.