Leon4

Jak tedy realita utváří moji mysl pomocí světla a zvuku? Je možné vytvořit virtuální realitu, do které se připojíme svým mozkem(Elon musk a jeho neuralink). Co je to potom ono světlo a zvuk? @Smack na drogy nejsem.

Filip84

Jasně: pro každého je realitou něco úplně jiného.

Většinu lidí realita nezajímá, realita není, z jejich subjektivního úhlu pohledu, hezká, a k tomu, abys se otevřel, a vůbec chtěl, ne tak mohl, poznat realitu, musíš mít odvahu. Většina lidí po tom netouží, obvyklá věta „raději nevědět“.

Proto tak dobře funguje propaganda, ať už je ve formě reklamy, proklamací politiků, volební propagandy, vzdělávání, nebo čehokoli jiného.

Proto tolik lidí pije, hulí hulo, fetuje etc. etc.: „Tak chodí lidé také do mohutné přírody, ne aby našli sebe, nýbrž aby se v ní ztratili a na sebe zapomněli. Být „mimo sebe“, to je přání všech slabých a sebou nespokojených.“ (Friedrich Nietzsche: Der Wille zur Macht).

Pro většinu lidí je realitou obraz, illuse světa, předsudky o lidech (ať už v positivním, či negativním, sensu slova). Je to normální, obvyklé, oblíbené a svým způsobem jednoduché. Tu illusi vytváří školský systém, masmediální propaganda, propaganda reklamou, etc. etc.

Lidé se neznají, sice se v sobě hnípají, definují se, posuzují se, odsuzují se, trestají se, ale neznají se, protože se sami sebe bojí, bojí se vnitřního dialogu, bojí se vlastní moci, bojí se převzít odpovědnost za svůj život, bojí se rozhodovat na základě diarchie mezi legalitou a legitimitou.

Pak je lehké je manipulovat, vystrašit, zneužít.

Uvedu pár příkladů:

Masmediální propagandou je v náctiletých holkách vytvářen pocit nedokonalosti, nedostatečnosti, kterou lze ale kompensovat: koupíš si – tento – parfume, tento makeup, tyto pushup kalhoty a budeš sama sebou, budeš dokonalá, budeš chtěná. Holky pak žijí v illusi, že se nebudou líbit klukům, no a protože tomu věří, tak to tak ale je. Přitom jim nic jiného neschází, než to, že nejsou dokonalé.

Pokud by, prostě a jednoduše, přijaly ten fakt, že nikdo nejsme dokonalý, že jeden má odstávající uši, druhý má nadváhu, třetí je hysterický, čtvrtý melancholický a Mařena má škaredé kozy, prostě: každý máme něco, a naučily se žít s daností, s tím, co nemohou změnit, nebudou mít problém.

Pro většinu lidí je tak realita něco, co by se dalo připodobnit k filmovému zpracování nějaké historické události: je v tom spousta faktografických chyb (např. ve filmu Francouzská revoluce 1989 je obrácená vlajka, až do roku 1794 používala Francie trikoloru v pořadí červená – bílá – modrá, odstín modré, často, odpovídá až 80. letům 20. století etc. etc.), dialogy jsou fragmentem pravdy, jsou doplněny o pravděpodobné, nebo i zcela smyšlené, rozhovory, aby to odpovídalo ději, aby to bylo pro diváka zajímavé a stravitelné. Naopak, hrůzné scény jsou, většinou, „odbyty“, nebo spíše zjemněny. Prostě realitě to příliš neodpovídá.

K tomu si přidej různé bludy, kognitivní zkreslení, halucinace, a máš výsledek: pomatený svět.

Nic složitého za tím není.

Leon4

Ten pomatený svět právě vnímám. Nedá se to jednoduše popsat, ale já se snažím svoje neustále se měnící zkreslení vnímat, žene mě to v mysli do extrémů, ale víc zatím dělat nemohu. Na tyto věci se ptám, protože je mnoho lidí neřeší a jsou okrajové, přitom zásadní.

Filip84

Ano, ale on byl, svým způsobem, pomatený vždycky.

Středověk, tedy pozdní středověk, jo, 13. století a výš, před tím se těžko o něčem bavit, když nejsou fakta, byl pomatený snad ještě víc. Lidé byli neskutečně pověrčiví, takže se báli i vlastního stínu, řešili neskutečné koniny, jako třeba jak byli vystrašení, tak prakticky nechodili ke svatému přijímaní, tehdy opravdu nebylo až tak výjimečné, že laik obdržel první svaté přijímání, a pak až poslední, s posledním pomazáním. Ale, o to víc, se chodili dívat na elevatio. Však, konec konců, elevatio je středověký konstrukt, a je to ryze západní konstrukt, v jiných lithurgiích to nenajdeš.

Díky Karlu IV., který byl silně frankofonní a měl i italské „školy“, se k nám dostal i galikánský (starogalský) rithus, no a zejména ti kněží, kteří neměli obročí, tak jejich živobytí bylo odvislé od mešního stipendia, takže, čím víc mší odsloužil, tím větší adidas, a tím více cinky, cinky do kasičky. Pozdně středověkým konstruktem jsou boční oltáře, dříve to nebývalo, takže se v kostelech, katedrálách, běžně sloužilo několik mší zároveň (to zakázal Sněm Tridentský, de facto). A pomatenci ani nebyli na celé mši, taky na co, byla celá potichu, latinam a středověký člověk jí nerozuměl (od toho taky lectorium, letnýř, které, zase, odstranil až Sněm Tridentský), ne oni běhali od elvatia k elevatiu, taky ze středověku pochází velká, tzv. kněžská hostie, do té doby nic takového nebylo: aby byla vidět!

Ještě dnes máš lidi, co věří, že když si vezmou na sebe Mantel ze sekáče, ze v něm může být „duch“, nebo nějaká „negativní energie“, po tom, kdo ho nosil před nimi, nebo, že když nalijí do truhlíku na balkóně Essig, že tím rozpustí mrak. A podobným koninám.

„V Platónově Theagu1 stojí psáno: „Každý z nás by chtěl být pánem pokud možno všech lidí, nejraději bohem.““ (Friedrich Nietzsche: Der Wille zur Macht, a cituji Nietzscheho, poněvadž Platonův dialog Theagés je možné falsum). Lidé mají immanentní potřebu vysvětlit všecko, všemu rozumět a – to hlavně – všecky a všecko ovládat. To bylo, je a bude, na Tobě je, kam si ty lidi vpustíš, a kam už ne.

Co je dneska výjimečné je:

1. Dříve byly války, úplně nesmyslné války, genocidy (arciť se tak nenazývaly, první genocidou stricto sensu je tažení republikánů proti Chouans & Vandée), hrůzy, hladomory, všecko bylo, co je dnes. Ale nebyly zbraně, které by byly s to, v krátké době, zničit když ne celý svět, tak většinu lidstva, a pravděpodobně celé lidstvo.
2. Wille zur Macht, „přemocňování“, růst růstu, výkonová společnost.

Dobře to lze illustrovat na mobilním telefonu. Když jsem byl děcko, tak byl mobilní telefon Koffer, který jsem sotva unesl, minuta hovoru, příchozího i odchozího, stála Kčs 20.00 60+60, telefon cca Kčs 80,000.00, aktivační poplatek Kčs 29,000.00, měsíční paušál bez volných minut cca Kčs 1,500.00. Když jsem byl puboš, takže rozdíl nějakých 7–8 let, zhruba, tak stál, technologicky stejný, NMT 450 radiotelefon, v bazaru, mezi cca Kč 1,000.00 – Kč 2,500.00 (nový, nebo zánovní, protože radiotelefony už nikdo moc nechtěl, a protože EuroTel rozdával k Feliciám tzv. sady Go Felicia), za cca 1–2t byla Nokia 540 (v sadě Go Felicia, takže i aktivace čísla a kredit v ceně), za cca 1.5 – 3t byla Nokia 650, což je analogový ekvivalent k Nokii 6150 SAT, má jenom větší akumulátor a delší anténu, jinak je velikostně na stejno, no ale musel jsi zaplatit za aktivaci čísla, nebo za přehrání čísla (NMT neměla nějaký authentifikační čip na kartě, jako je SIM karta). Minuta hovoru přišla na Kč 3.30 – Kč 7.70 30+15 (podle času a směřování hovoru), paušál nula. Když NMT systém končil (2006), tak stála Nokia 6150 SAT cca Kč 1,000.00, minuta hovoru Kč 2.90 30+15. Dnes mám terminál Zebra MC45, repasovaný za necelé 2t, a za Basic Phone Plan (volání, SMSy, 500 MB dat) platím cca Kč 250.00.

Dobře, ale já potřebuju volat, potřebuju čtečku čarových kódů (1D), potřebuju emailového klienta, webový prohlížeč, propracovaný kalendář a poznámkový blok, který umožní i psaní stylusem. Nic víc mne, příliš, nezajímá. Za to mne zajímá životnost, servisní dostupnost, jsem „hysterický“ na dodatečné náklady (jako, že to spadne a praskne tomu display: tak mi měli prodat takový Hebel, co když spadne, tak se nepoškodí!), takže nepatřím mezi „průměrné spotřebitele“.

Ještě nějakých, já nevím, cca 5–6 let zpátky byl v těch mobilech progress. Přicházely s čtečkou toho a toho, prostě s něčím, co bylo nové. Když bylo v telefonu, poprvé, Bluetooth, tak to byl progres, který můžeš, ale taky nemusíš, využít, ale byl to progres. Dneska žádný není. V čem? Že to má 15 foťáků? Nebo, že to má větší display? To není technologický pokrok, to je růst růstu: aby to vypadalo větší, aby to vypadalo novější, aby se to lépe prodalo.

Celý iHebel je příkladem nesmyslnosti: je to křehké, je to předražené, je to uzavřené, neupravitelné (bez hacknutí). Nevydrží to: buďto tomu odejde (nevyměnitelná) baterie, nebo to spadne, nebo se to začne „sekat“.

Kdyby šlo jenom o krámy! Ty můžeš mít, ale nemusíš, ale ono jde i o lidi. Hlavně o lidi s nízkou mírou osobní integrity, s nízkým pracovním sebevědomím atp. Pořád musí být „veselý“, musí mít opravené všecky zuby, musí být větší, lepší, výkonnější. Pořád. Na to ale není člověk, lidská psychika, „konstruován“, takový život je toxický, vyssává, unavuje, zabíjí.

III. Nihilismus. Negativismus, neochota se angažovat, krásně se to dá illustrovat na cellebritách: to jsou lidé, co mají v hlavě kulové hovno, rukama umí taky kulové hovno, umí se jenom ukazovat, žvanit, případně se obléci, jako pako. Kim Kardashian, v roce 2017, šla, i s těma svýma fakanama, „Ignáci, podaruj nebožáka stříbrňákem!“, prostě, myslím v Santa Monice, LA, rozdávat vágusům Gabel. Vzala si na to, i fakani, olbřimí jednorázové vyšetřovací rukavice, kráčela pomalu, aby jí stačili všichni nafotit, no a pak házela umělé Gesichty a rozdávala vágusům ten Gabel.

Ale, pochop, ta holka je tak nechutně bohatá, že kdyby investovala 1% z toho svého majetku do nějakého rozumného programu, tak by dokázala, jednotkám procent, samozřejmě, těch vágusů pomoct z ulice, pomoct z drogové pasti (nebo její dopady alespoň zmírnit), prostě udělat něco, co by bylo k užitku.

Ale jí o to nejde, ona je na to i blbá, v tom není, vysloveně, oumysl. Jí jde o to, aby byla vidět.

A nejde vůbec o nějakou nechutně bohatou holku, nebo o nějakého YouTubera, co natáčel videa, jak šije tlamokryty celá jejich rodina „pro nás“ (jako by se ho někdo prosil, že). Jde o to, že jim to lidé „žerou“, že tyhle ethické kreatury jsou dnešní authority. To je to, co je na tom špatně.

Krásně se to dá illustrovat na té chorobě: tuny žvástů o ničem, planých slibů, stohy nic neříkajících, a absolutně nepotřebných, informací, placaté a plané dialogy „odborníků“, čímž se dostáváme k:

IV. karteziánskému myšlení. Pokud je celý svět okleštěn na má dáti – dal, prostou kausalitu, a pokud chybí přítomnost „dospělého, bílého muže“, který by byl s to nahlédnout „za“ tu kausalitu, no tak to pak tak ale dopadá.

To je s tou chorobou:

Přijde epidemiolog, má nějaké laboratorní, ergo theoretické, výsledky, ergo theoretická fakta, a na základě toho resultát: udělejte to a to!

Přijde lékař, má nějaká empirická fakta, čísla, a na základě toho resultát: udělejte to a to!

Přijde biolog, co zkoumal, s teamem, ty viriony v laboratoriu skrze mikroskopy, a zkoušky, a hokuspokusy etc., a má nějaký resultát a řekne: udělejte to a to!

To je v pořádku, ale je potřeba si uvědomit, že společnost je jakýsi organický celek, něco, jako velká rodina, že to je jakýsi živý organismus, že každá akce budí reakci, a že vylévat s vaničkou dítě není ani rozumné, ani potřebné.

Že fakani nemohou ve škole sedět celý den s tlamokrytem, že desinfekce rukou k ničemu moc není, že je tady spousta lidí zcela irracionálních, na které žádná fakta „zabírat“ nebudou, a pak jsou tu lidé, jako třeba já, kteří po nich nic nechtějí, jejich názor je nezajímá, a proto nemají mou pozornost. Protože stejně lhali, lžou a lhát budou.

A tak se, nakonec, ukázalo, třeba na Konungariket Sverige, že jediné opravdu oučinné opatření bylo omezení sociálních kontaktů. K čemuž lidi nedonutíš, lze je o to jenom slušně požádat, positivně je motivovat a odměňovat. Kdyby se tak dělo, tak jsme na tom dneska lépe, jo jestli by bylo více, méně, nebo stejně umrlců, to nevím, ani mne to nezajímá, protože stejně nevím, kdo zemřel s chorobou, a kdo v nějaké příčinné souvislosti s ní. Ale společnost, jako celek, by na tom byla lépe, nebyly by takové rozbroje, demonstrace, nebylo by tolik nových pacošů s depresemi, ouzkostnými poruchami, nebylo by tolik domácího násilí, zneužívání dětí etc. etc.

Ale to politiky, ani ty, co je vydržují, nezajímá. Ty zajímá, kolik na tom mohou vytřískat.