Můžou si bývalé zotročené kolonie za současnou bídu sami?

Ano, v drtivé většině případů (nejspíš ve všech), si za to můžou zcela sami. Špatné zřízení, systémy a vedení/organizace… neumí vést a organizovat se. Nefungují dobře. A bývalé koloniální mocnosti na to dnes nemají žádný vliv a není ani jejich přímou vinou, že ty státy, skončily tam, kde skončily. Dostaly, co chtěly. A neumí využívat ničeho.

Protože to není o svobodě*. Svoboda je spíš efekt (něčeho). Svoboda z něčeho pramení.
*A v tomto smyslu samozřejmě ani o samostatnosti. Což nemusí být vždy totéž (i když zrovna u kolonií ano).
*Nemluvě o tom, že samotné osamostatnění (zde z koloniální poroby) není zárukou k automatické svobodě.
Chaotických příležitostí často využili diktátoři, socialismus/to­tality, ozbrojené skupiny, ideologie/fana­tismy, atd.

BTW Některé současné mocnosti však ještě přilévají olej do ohně (pokud jde třeba o některé chudé africké země). Některé úmyslně, jiné s dobrým úmyslem. Jedny na afr. zemích parazitují, operují tam, vměšují se, ‚vyvlastňují‘ – využívají (nebo spíš zneužívají) příležiostí. Druhé se snaží posílat pomoc, být humánní, posílat peníze, jídlo, apod. To však mnohé ty země/regiony dělá závislými, nesamostatnými, neschopnými, v nedostatku a udržuje je to kolikrát v malthusiánské pasti. Nejsou díky tomu schopni růst a vzchopit se, projít si krizí (z krize ven), ty pomoci často podporují stagnaci, utlumují příležitosti/mož­nosti a není to výhodné ani pro jednoho (ani pro ty země, které pomoc posílají, ani ty africké, které je přijímají). Pomoc není nikdy dostatečná (to ani není možné), ale přesto je zcela zásadní – tj. samozřejmě pomáhá, ale ne tak, aby situace vy/řešily.. a tak to může jít do nekonečna. Situace z níž není úniku, stále stejné poměry, nekončící pomoc a neuspokojitelné potřeby. V jednoduchém přirovnání by to trochu jako v tom čísnkém přísloví: Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.

Upravil/a: Disraeli

Africké obyvatelstvo je jiné než jihoamerické, kde mohou vedle sebe žít různé rasy, a srovnají se. V Africe ne, tam se to hrotilo.
Zde je výborná beseda dvou zcestovalých lidí, znalých historie: O dekolonizaci Afriky docent Jan Klíma: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=QfOTr8hOX­VQ
Afričané se ztotožňují se svým kmenem, se svou vesnicí. Národní celky a stát jim nic neříká.

Upravil/a: Ametyst

Částečně. Přece jen výchozí podmínky je ZÁSADNĚ ovlivnily: bez vlastní inteligence (vedoucí pozice zastávali lidé z mateřské země), se školstvím a zdravotnictví na zoufalé úrovni. No a samozřejmě po získání eamostatnosti dost často začal boj o moc a zdroje. Divoká doba – něco jako 90. léta u nás, ale daleko horší. Diktátoři se někdy zdáli vysvobozením …

Částečně a spíše, více sami.
Neumí. nedokáží a nechtějí dostatečně, efektivně využít svého potencionálu.
Nepoučili se dostatečně, nepřevzali prospěšné vedení, hospodaření.
O skutečných hrdinech a prokletí Afriky
https://archiv­.hn.cz/c1-16483550-o-skutecnych-hrdinech-a-prokleti-afriky

Nevzdělanost, malý zájem o učení, vědění. Někde zájem , jinde likvidace škol.
Čekání na pomoc, dřina a otročina (marná, zbytečná), včetně dětské práce..
„Prokletý světadíl“, údajně. už název přináší nesnáze….
Voda jako nedostatkový zdroj
 Miliarda lidí nemá přístup ke kvalitnímu zdroji pitné vody  Subsaharská Afrika – přístup pouze 56 % lidí
**
Nerostné suroviny v Africe**
 Kolonialismus – těžba NS pod kontrolou mateřských zemí, vrchol WWII (Belgické Kongo)
 Dekolonizace – monokulturní průmysl a těžba, neodpovídá cenám na světových trzích ani domácí poptávce 
Neokolonialismus – světové mocnosti chtějí kontrolovat přírodní zdroje **
 Neefektivita** – těžba ropy dlouhá desetiletí (Nigérie, Gabon), nevyužili k ekonomickému rozvoji
** elitářství, korupce, zájmy úzkého okruhu osob nikoli společnosti, ničení okolní krajiny  Občanské války x nerostné zdroje **
 Demokratická republika Kongo, Súdán
 Holandská nemoc – prokletí přírodních zdrojů Ropa
 10 % světových zásob, těžba na 33 let  Guinejský záliv
 Nigérie, Kamerun, Gabon, Republika Kongo, Angola, Rovníková Guinea, Svatý Tomáš a Princův Ostrov  Severovýchodní Afrika
 Súdán, Čad, Etiopie, Somálsko  Severní Afrika
 Egypt, Libye, Alžírsko  OPEC – Alžírsko, Angola, Libye, Nigérie … ropa
 Guinejský záliv – **kromě Nigérie, většina zásob pod hladinou moře – potenciální konflikty o vlastnické vymezení
 Tichá kolonizace ze strany mocností **
 Severní Afrika + Blízký Východ
 Subsaharská Afrika – Angola + Nigérie ¾ produkce
 Nová ložiska, velký dopad na ekonomiky států:  Rovníková Guinea ekonomický růst 326 % mezi roky 1996 a 2005 – HDP/os dle PPP 22. na světe, ČR 29. (WB, 2009) Mezinárod
 Konference v Bandungu v r. 1955 – začátek čínského zájmu o Afriku
**
Vztah Číny k Africe – dnes **
 90. léta – začíná velký růst čínské ekonomiky, potřeba zdrojů  Západ – ústup v Africe, Evropa ve stínu neokolonialismu  Do budoucna stálý růst potřeby surovin  Suroviny výměnou za „cokoliv“  V Africe má Čína dobrou pověst  Politika nezasahování do vnitřních problémů jiných zemí – Čína nemá požadavky demokratizace a liberalizace  49 zemí Afriky (z 54) mají čínské společnosti  33 zemím Čína smaže dluhy  Př. Demokratická republika Kongo dostala 8 mld USD na rozvoj těžebního průmyslu a infrastruktury  Zatím 20 % importu ropy z Afriky.
Atd. v odkazu:
https://is.mu­ni.cz/el/sci/p­odzim2010/Z009­9/ode/17750935/­17750949/Blazek_Jan-Nerostne_bohat­stvi_Afriky_O_pro­dukty__zeme_do­vozu.pdf

Upravil/a: da ny