Myslíte si, že člověk se dokáže učit až do konce života, nebo to po nějakém věku už prostě nejde?

Ano lze, ale záleží co se ten který člověk učí. Je to těžší.

Upravil/a: elkon

Pokud není stižen nějakou chorobou, která by mu v tom bránila, tak samozřejmě může. Jedna věc je ale učit se a druhá naučit se. Člověk s postupujícím věkem chátrá nejen na těle, ale i na duchu. Nelze očekávat, že po šedesátce a později bude podávat duševní výkony jako ve třiceti. Paměť se zhoršuje už tak po cca 25, zpočátku celkem mírně. Je to individuální, avšak tak kolem čtyřicítky to už na sobě musí každý pociťovat (můj názor). Začínat studovat VŠ kolem padesátky je šílenost, tedy pokud by na dotyčného byly kladeny stejné nároky jako na studenty kolem dvacítky. Možná se ozve někdo s tím, že zná někoho… Tak to já taky znám jednoho. Ale znám též spoustu dalších, kteří jsou už v takovém věku bez šancí.

Podle mě určitě, ale mozek se musí neustále cvičit, stejně jako svaly. To znamená vytvářet si paměťové cesty, mnemotechnické pomůcky, případně nějaké logické hry, šachy, četba knih. To by jinak nebylo tolik skvělých starých a hodných profesorů :)

Od jistého věku to jde těžko a člověk zjistí, že více využívá toho, co se naučil do 20 nebo před třicítkou. Protože to bylo uloženo v hlavě celou dobu, ale zapomenuté a nevyužité, a stačilo to vyvolat z paměti.

Myslím, že to jde po celý život, ale ve vyšším věku to jde méně snadno.

Pokud ti funguje mozek a máš zdravé tělo, tak určité věci na koordinaci můžeš se učit. Ale musíš brát v úvahu, že už nejsi tak ohebný a hbitý. Takže gymnastiku, chůzi po provaze nad propastí bych nedoporučoval, ale třeba jazyky snad ano. Musíš mít motivaci.

Ve vyšším věku? Jak se říká: jde to, ale dře to. Zapamatovat si něco je už problém, ale mozek je třeba zatěžovat, podobně jako svaly, člověk by to neměl zanedbat.
Hlavně je zapotřebí věnovat se novým slovům, novým podnětům.

Pokud má motivaci, tak určitě ano.

Nemôžem povedať, či sa učím do konca života, ale napriek tomu sa učím pokiaľ mi to myslí. Potom už mi to bude jedno.
ale pamätám si človeka ktorý zomrel s učebnicou v ruke. Taký sa určite učil do konca života.
Je veľa mladých, ktorí po výjdení zo školy si myslia, že už sa učiť nemusia. Na vlastných chybách potom zistia, ako veľmi sa mýlili.

Já například ne protože jsem nemocný a učení mně proto moc nešlo jsem rád že mám alespoň výuční list.