Myslíte si, že lidé věřící pověrám jsou iracionální?

Víra většinou nemá s racionalitou, co dělat (až na na některé filozofické aj. výklady). Je to víra. To je celé. To neznamená, že je víra špatná nebo dobrá – může být obojí, protože ne/věřit se dá čemukoli; existuje mnoho druhů věr. Lepších, horších i ‚neutrálních‘ nebo nepodstatných (mimo subjektivní/in­dividuální rámec). Má mnoho podob. Víra je přítomna i ve vědě. Případně nevíra nebo skepticismus (což není nic jiného než jiná strana víry, tedy nedůvěra. Pokud je to kritický racionalismus tak je to dobré, ale pokud je zde zaujatost a cynismus, tak už je to horší). Spousta druhů věr se vztahuje třeba k agnosticismu, v mnohých vědách zase k pravědpodobnosti nebo osobním preferencím, postojům („přijetelnější“ nebo jen „sympatičtější hypotéza“ atd).
Ale ano, zrovna pověry jsou až moc iracionální, nesmyslné a je to horší druh víry, pramenící spíše z omezení. Pověrčivost nebývá nic pozitivního.

Upravil/a: Disraeli

Nevím, jak to nazvat. Jsou možná náchylní věřit čemukoliv podivnému nebo nevysvětlitelnému, ale nechtějí slyšet racionální vysvětlení, které je nuda.

Nikdo není 100% racionální a některé pověry jsou spíš jen zažité zvyky. Přeběhnutí kočky přes cestu znamená prostě jen zbystřit …
Samozřejmě je špatné, pokud člověk pověrám přikládá váhu, řídí se horoskopy, utrácí za kartářky … Ale od k tomu má většina dost daleko a zůstává u neškodné pověry třeba o štěstí při potkání kominíka 🙂

Neřeším to je mi to jedno, ať si každý věří čemu chce.

Jalovec zase neví o čem mluví a v jednom komentáři je schopen vynést určitý výrok a o pár řádků níž ten stejný výrok otočit o 180°, čímž tvrdí, že něco je takhle, ale přitom to je jinak a ve skutečnosti to tak vlastně vůbec není. Tedy sám vyvrací to, co tvrdí.
Disraeli tvrdí, že věr je několik. Vždy jsem měl za to, že víra je víra a věda je věda. Ovšem jalovec tvrdí, víra je iracionální

Vědění může být vždy jen výsledkem vlastní zkušenosti, nemůže být ani převzato, ani předáno. Tomu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýš věřit, ale v žádném případě to nemůžeme vědět. Je lhostejné, zda máme důvod tomu věřit. Věřit znamená: nevědět. Na tom nic nezmění ani počty pravděpodobnosti. Tím nemá být víra v žádném případě znehodnocována, neboť víra je nejdůležitějším předpokladem pro to, abychom se dobrali vědění. Věřit v zásadě znamená: mít něco za možné; bez toho, abychom něco považovali za možné, nemůžeme nikdy dosáhnout zkušenosti. Víra a vědění jsou různé kroky, navzájem se podminují a oba mají své opodstatnění. Nesmíme je ale zaměňovat.

Upravil/a: df

Iracionalita je nezbytnou součástí lidské psychiky. Jde jen o její míru. Ač bych sám sebe označil za spíše racionálnějšího tvora, tak si nedělám iluze o tom, že bych podléhal výhradně racionálním motivům a jednání. Lidská mysl je prostě složitá.

Jak jsem psal, jde jen o míru (a způsob) iracionality. Je jasné, že člověk, který si přečte horoskop v Blesku a vsadí na jeho doporučení všechny peníze je jedna sorta a úplně jiná je přijmout „pusinku pro štěstí“.