Napadlo vás někdy, že jste natolik odlišní od ostatních jedinců, že vám na vaše způsoby nikdo z nich nikdy nepřijde?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Je to spíš bolestné. Pokud se dáš víc na křesťanství, tak se tomu nevyhneš „Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je ji odhalit.“ Moudré je rčení „zlatá střední cesta“. Na druhou stranu Kristus mluví o úzké cestě, kterou málokdo nalézá. Rozumět ti druzí nemusí. Hlavně, aby cítili, že je na tebe spolehnutí (tedy pokud na tebe někdo úmyslně nenahází špínu). Odlišnost je tenký led, těžko rozeznatelných nástrah je spoustu, – je třeba hlídat, aby s tou odlišností to bylo morálně zcela jednoznačně v pořádku a nejlépe aby to taky bylo moudré. Taky pokud se člověk vydá cestou odlišnosti směrem k dobru, je pokoušen pýchou. Znám např. hocha který se hned v mládí rozhodl být abstinentem, bohužel se to časem spojilo s jakousi odtažitostí či nadřazeností nad neabstinenty. V podobných příkladech bych mohl pokračovat dál…
Ostatní lidé, přestože často „jdou s proudem“ a nejsou dokonalí, tak často vidí tvoje nedostatky a pokorným je ku prospěchu sledovat mínění druhých. Kolikrát to s tebou myslí dobře. Ale i tehdy je to složité. Protože že vidí, se nerovná, že tě chápou.