„Nebuď zvědavej, budeš brzo starej“ řekneme dítěti kterýho pořád něco zajímá, jenže co říct člověku kterej už starej je?

Já bych řekla: Ty jsi byl moc zvědavej, když jsi byl malej, co?

Já se divím, že jsi furt tak zvědavej. Podívej, jak jsi dopadl!
(To si ale můžeme dovolit říct jen málokomu 🙂

Nebuď zvědavej, stejně Ti to neřeknu :D (co je to starej? – třeba je jen dříve narozenej :) )
Doplňuji:
Pravda je, že tohle bych řekla jen bolakovi :) (navazuje to…) Jinak bych řekla pouze "No jo, kdo se nezeptá, nic se nedozví, žejo? " :)

Upravil/a: manon

Staří lide se vrací do dětství. Říká se o nich, že se chovají jako malé děcko.

Máš občanku, jsi svéprávnej, tak se starej.

Nebuď zvědavý, budeš brzy mladý. 🙂

Nebuď toik zvdavý, nôcka už chce spať, tak pekne macíka a dudlík, zavri oči, a nech si zdát
Doplňuji:
Prepáčte českoslovenštinu, ale toto je ukážka nesprávneho súčasného myslenia v dvoch rečiach.
PS. Ešte aj tie písmenká neposlúchali od údivu nad otázkou :)

Upravil/a: led

My „staří“ už snad máme na trochu zvědavosti právo, ne?