Nejdůležitější otázka, kterou si můžeme položit, zní: Je tento vesmír přátelský?

Pokud „přátelskost“ vesmíru považuješ za jeho funkci, tak odpověď je závislá na jejím definičním oboru (já VÍM, ZASE ta matika). 😉

Odpověď tedy zní: JAK KE KOMU! 😄

Ano i ne. Obojí hodně. Když trošku pustíme fantazii do biblickému pojetí, mohlo by to být např. takto:

• Hospodin stvořil dimenzi pro anděly – nebe.
• Kvůli pádu části andělů byl stvořen ráj., další dimenze – inkubátor pro další várku, která by nahradila padlé anděly. Jak se píše v Genesis, vše co Hospodin v ráji stvořil, bylo dobré. Údajně ráj ještě existuje, mají v něm Henoch a Eliáš čekat na svůj čas.
• Po neposlušnosti Adama a Evy byli lidé vyhnáni z ráje. Vznikla třetí dimenze, kde je sice stále silně patrná Boží láska a blízkost ale zároveň také utrpení, rozklad, zlo a smrt (V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš…). Struktura nám známé dimenze vesmíru neumožňuje život bez utrpení. Je to dáno jednak fyzikálními vlastnostmi vesmíru a jednak přítomnosti morálního zla – v myslích lidí a prostřednictvím působení zlých duchů.
• Další dimenzí je peklo. Rozměr, kde tvorové, kteří si nepřáli být blízko Bohu nemají k němu a jeho řádu a lásce žádný přístup. Jsou vystaveni vzájemné svévoli. Dále je pravděpodobné, že tam také není nic z dobrých stvořených věcí, kterými Bůh obdarovává lidi.

Bláboly. na to nelze nic jiného říci.

Síla myšlenky 😉
Možná je/bude takový, jaký si ho přejeme mít, jak
o něm smýšlíme a jaký ho chceme mít.

Veledrahý Příteli,

ano, vesmír je opravdu přátelský! Vesmír je ten největší přítel, kterého můžeme mít, kterého můžeme poznat. Vesmír je nám přítelem, matkou, bratrem, milenkou.

Pakliže člověk nic z toho nemá, pak je tu pro něj jediné slovo schopné mu vykouzlit zářivý úsměv na jeho ponuré tváři: ano, uhodl jsi, je to vesmír.

Někdy se nám může zdát, že vše hraje proti nám, že lidé kolem nás pořád umírají, nám se v životě nedaří, ptáme se: „Kdo za to může? Za co mě trestáš, Bože?! " Ano, ano, někdy nás takové myšlenky napadají. Ovšem skutečný vesmírný občan, vesmírný "soudruh“, ví, že vesmír je k nám milostiví a že vše dělá jen a jen pro naše blaho.

Tedy, čtěte teď pozorně, co vám tu teď napíši, ano, vy všichni: trápení je dar, dar, který se nám v budoucnu vrátí. Važte si ho a děkujte za něj vesmíru. Všem, co vesmír dělá, je pro vás to nejlepší.

Já jsem byl ve svých třiceti letech pobodán nožem, bylo to bolestivé, málem jsem skonal, ovšem jen díky tomu se mi otevřely do té doby zavřené obzory. Nebýt toho pána, byl bych pouhý pleb jako „elkon“.

Proto, Příteli, opěvuj vesmír, on ti to vrátí.

S láskou tvůj Přítel,
Arcimozek