Nejlépe se cítím, když jsem sám. Je to normální?

Může to tak být. Neni na tom až zas nic tak zvláštního.

Hodně záleží od věku. Postupem času se může vše změnit.

Jo, je to normální. Taky to tak mám a považuji se za jednoho z mála normálních v této společnosti.

Může to být normální. Co by ne? To už je tak trochu pointa introverze (a umocněná třeba u melancholického temperamentu).
Třeba si ještě nezažil skutečně lepší společnost (tj. pro tebe ideální). Společnost můžou být jen dva lidé (partner, či nejlepší přítel). Anebo skupina lidi, se kterými si skutečně sedneš – zájmově, názorově, charakterově.
Takže se dá říct, že si akorát nenašel dobrého partnera, skutečného přítele anebo příjemné lidi, se kterými si (osobně) naprosto sedneš.

To si ale většinou žádá určité faktory, právě na úrovni toho charakteru, intelektu a částečně i zájmů. Tam, kde člověk může být sám sebou, být zcela otevřený, mluvit o čemkoli a zároveň to člověka povznáší – něco mu to dává, nějak ho (pozitivně) překvapuje a ovlivňuje. A je tam rád, i když ho zpravidla společnost lidí netěší (je tam raději, než když je sám. To je TA společnost). Společnost, která imponuje. A taková existuje i pro toho největšího introverta a samotáře. Jen může být těžké takové lidi najít (už jen třeba proto, že jsou taky takoví anebo jsou vzácní). Spřízněné duše, ať už v podobě živ. partnera, nejlepšího přítele nebo úzké skupiny velmi blízkých a propojených lidí – mající krom zájmů, třeba i společné idee a životní sny/cíle.

Upravil/a: Disraeli

Určitě, to není nemoc.

A ano, může to být introversí, ale taky nemusí. můžeš mít jenom takovou periodu v životě. Prostě to vůbec neřeš, nenechej se v životě vláčet jinými, assertivně si nastavuj mantinely a žádný problém, jako! 🤷🏽‍♀️😎