Není toho na dnesni náctileté trochu moc?

Ano. Jako náctiletý jsem se učil klidně i 3 hodiny denně, trénoval jsem pilně psaní na klávesnici (díky tvrdé dřině jsem byl v tom skoro nejlepší, ne díky talentu), část prázdnin jsem chodil pracovat do továrny, kde dělníky sedřeli z kůže, a to za skoro minimální mzdu a k tomu všemu jako „odměnu“ po úspěšně zdařilé maturitě dostal od psychiatra diagnózu schizoafektivní psychóza.

Přitom já Rokio jsem na maturitním vysvědčení neměl žádnou čtyřku (a pětku už vůbec ne), hned po maturitě jsem pracoval jako brigádník na pozici seřizovač. Byla to těžká dřina. A po vakacích jsem šel na obor Prodavač, kde jsem měl v první pololetí samé jedničky, čtyři pochvaly a žádné kázeňské prohřešky.

Podle cvokaře jsem ale psychotik. Před maturitou jsem byl úplně na prášky a léky jsem užíval už léta, i když jsem to psychózu ještě ani neměl. Měl jsem to na hraně s účetnictvím (nakonec průměr 4,2), nesměl jsem na čas chodit na vyučovací hodiny a učivo 4. ročníku na OA bylo ještě těžší než dříve. Přitom mi slibovali, že už se bude jen opakovat.

Ne není.
Prd vydrží, ze všeho se kácí a řeší zbytečnosti (to už na ZŠ, kdo má jaký mobil, jaké oblečení, make-up, kam je vozí rodiče na dovolenou).
Nevím, na jaké časy vzpomínáte.
Učit jsme se museli stejně. Číst jsme museli víc. Informace hledat v literatuře. Vaření, pečení v knihovnách.
Dnes hledají na internetu, kde mají vše naservírováno. Dokonce i tu povinnou literaturu. Na internetu najdou téměř vše, rozebráno, popsáno, vypracováno.
My jsme na SŠ od češtináře měli kromě povinné literatury. 4 knihy zadané ke zpracování a každý žák jinou. To jsme přečíst museli a písemně zpracovat, odevzdat, do měsíce.
Na brigády (letní aktivity) jsme chodili. Já byla jen 2× (jednou jako pomocná síla v kuchyni, na táborech, jindy jako zdravotník, k ruce táborovému lékaři, na marodce, doprovod k lékaři při zlomeninách/ú­razech).
Pravda, v rámci školy, jsme na podzim jsme byli na lnu, 3× na bramborách. V prváku ruční sběr. V druhém ročníku na kombajnu. Ve třetím na třídičce.
VŠ jezdili pravidelně na chmelové brigády.
A vztahy?
To je přece věc každého, kdy s nimi začne. Zda v 16 nebo po 20. V 70. a 80. letech rodily děti často 17 a 18 leté maminky. U nás v každém ročníku a oboru SŠ bývaly 2.3 maminy mezi 3. a 4. ročníkem. Další 2 – 3 během čtvrtého.
20 – 22 chlapec/muž byl schopen uživit, zabezpečit rodinu. Byt dostali od podniku nebo od státu. Pomáhali rodiče a prarodiče.

Během zaměstnání mohli studovat, Stejně jako dnes. Na VŠ měla studentská rodina i místo na kolejích. Spolužák ze ZŠ si pořídil dítě se spolužačkou ve 3. ročníku. Tam museli pomoci rodiče (jesle od 1 roku dítěte) hlavně s e střechou nad hlavou i finančně.
SOCIÁLNÍ podpora státu fungovala. Dospělá osoba měla 5OO Kč minimálně. Rodiče brali na dospělé studenty a na vnouče dětské přídavky a tedy nižší daně (dědeček či babička).
Poplatky na internátech/ko­lejích, byly podle příjmu rodiny.
Plná taxa, snížená a od 3 dětí v rodině, vše zdarma (ubytování a strava).
Já jsem byla na internátu 2 roky, rodiče platili plnou taxu 400 Kč za měsíc (celkem dost, od IX./1976 do XII./1978, před tím a v roce 1979 jsem dojížděla).
450 Kč/měs. platili za byt 1+2 I. ,kategorie, včetně energií a koncesionářských poplatků (od r. 1971, kdy jsme se nastěhovali, do roku 1990).

Zájmy, záliby a sport míval ten, kdo o to stál. S tenisem je to stejné. je pro movité. Hokejisty podporovalo město, podniky. Mohli hrát i ti chudí (oni na tom byli všichni podobně, VŠ rodiče trochu lépe finančně).
Největší problém je sama škola.
Nevhodná výuky, nezpůsobilí kantoři (je jich více než kdysi). Často rozdmýchávajíc oheň mezi žáky, zesměšňováním až šikanou (blbé komentáře, nevhodné, ponižující otázky). Tak v tomto mají dnešní SŠ trošinku horší v kolektivu).
Zbytečné, balastní informace v předmětech – těch neubylo, spíše přibývá. Tohle ale umí často hodit za hlavu a ignorovat.

Zbytečně přetížené je žactvo na ZŠ.
VŠ STUDENTI, NA ŘADĚ STÁTNÍCH ŠKOL. Pak umí všechno a nic.
Podobné je to na některých, odborných SŠ, pro nedostatek dobré praxe. A odborníků (ti nejlepší z nejlepších), kteří, jejich praktický výcvik vedou
Jsou to častěji měkouši a rostou z nich mamánci, spoléhající se na rodiče. Daleko častěji, než kdysi.
Človíček v 18 – 19 (po dvacítce), „vypadl“ z domova. Pokud nestudoval, živili se všichni prací. Kolem 20/22 měli rodinu (nebo už 3leté dítě).

Upravil/a: da ny

Není. Před půl stoletím byla škola náročnější, protože informace byly jen z výuky a literatury. Zkoušení před tabulí bylo oproti dnešním testům důkladnější. Střední škola začínala zpravidla chmelovou brigádou a různými brigádami se trávily i další prázdniny. Na odborných školách byla o prázsninách povinná praxe v oboru. Víc se sportovalo a hrálo na hudební nástroje. Vztahy byly živější a vážnější. Žádné psaní a posílání fotek, ale schůzky a řádný sex. Rodiny se zakládaly brzo po škole. Dřív se nechtělo méně, bylo jen jiné pořadí důležitosti.

Pěkně to shrnula da ny.
Připadá mi, že dnes se klade důraz na nepatřičné zbytečnosti, a to, co je důležité, je skryto a nemluví se o tom. Vůbec je nějak strach diskutovat, aby se někdo náhodou neurazil. Potom je težké zahodit nepodstatné balastní informace, které jsou k ničemu. Všechno se slilo v jednu šeď. Internet je fajn, ale pro mladé bez zkušeností je velmi manipulativní. Navíc nabízí mladým mít prázdnou hlavu, a není nutné si nic pamatovat. To je dost lákavý způsob lenosti, který vede k hlupáctví.

Nie. Deti nežijú samé na opustenom „detskom“ ostrove.
To, aké sú naše deti, je okrem vplyvu spoločnosti, aj chyba nás, ich rodičov.