Není zisk výrobců „přemrštěný“, pokud prodejce může poskytnout běžně rabat 17 %?

Nejde ani tak o klasickou otázku, spíše o polemiku na ekonomické tema.:-)
V kapitalizmu má být tvorba cen ovlivňována, směrem k přiměřené ceně, konkurencí. Ale vzhledem k současnosti, se mi tento cenotvorný princip, zejména u nás, zdá nějak nefungující.
Teď konkrétní případ, jenž se mi včera stal.
Jak je možné, že výrobce prodává (v ceníku má uvedeno) výrobek za 478,– Kč (1 m2 vymývané betonové dlaždice) a místní prodejce stavebnin mi, jeho výrobek, je schopen běžně prodat s rabatem (slevou) 17 %? A nejde o žádnou „akční slevu“.
A určitě jeho marže a zisk (prodejce) není také malý, jde o dobře a dlouhodobě prosperující prodejnu.
Vzhledem k tomu, že i výrobce si v dodavatelské ceně pro prodejce započítává určitě dostatečnou marži, aby měl i dostatečný zisk, zdá se mi toto nějak v rozporu s „dobrými podnikatelskými mravy“.
A existuje i druhý výrobce téhož výtrobku, jenž jej vyrábí a uvádí vlastní cenu už o toto procento nižší.
A tak, pokud jsem chtěl u prodejce výrobek za tuto cenu nižší, od tohoto druhého výrobce, tak mi sdělil, že bych na tuto dodávku musel cca měsíc čekat.
A tak mi nabídl výrobek od toho prvního výrobce, který má na skladě. Kdybych „povolil“, tak jsem nakoupil za uvedenou cenu. Ale vzhledem k tomu, že jsem namítl, že jeho cena je podstatně vyšší, po krátkém zaváhání mi nabídl, že mi může poskytnout na cenu prvně uvedeného výrobce tento výhodný rabat.
A tak v případě, že bych kupoval výrobek přímo u toho prvního výrobce, třeba formou přímé objednávky a dodávky na netu, případně u prodejce za tu původní cenu výrobce uvedenou v ceníku, oba by si ke své marži navíc přišli ještě k dalším 17 % a tím by si svůj zisk o tuto částku ještě navýšili.
Celé se mi toto jeví vůči neinformovanému zákazníkovi jako vyložený podvod. Pak se nedivme, že je mnoho věcí, které jsou ve svém důsledku předražené. Pak se „daří“ různým „manažerům“ a „lobistům“, kteří se na těchto podivných „zvyklostech“, vlastně podvodech, živí.
V současné době snad ta konkurence funguje nejvíce v elektronice a elektrospotře­bičích, případně v odívání, kde je cena tlačena dolů výrobci z východu (Čína, Korea). Ale co se týče výrobků, zejména třeba těch stavebních materiálů, které se z východu (zatím) nedováží a jež se projevují pak v cenách staveb a potažmo bytů, tak to jaksi nefunguje.
V dřívější době („plánovaného hospodářství“), toto „hlídal“ SCÚ – státní cenový úřad, a pokud byl prodáván výrobek, jenž neměl již stanovenou konkrétní cenu, musela být nejdříve jeho cena odsouhlasena a stanovena pouze přiměřená marže a zisk. Nemělo by, třeba aspoň po určitou dobu, něco takového fungovat i dnes?
Vím, že budou námitky na další zvyšování počtu státních úředníků, ale stát by měl alespoň do doby, než se tyto věci upraví, garantovat jakousi přiměřenou kontrolu. Co si o tom myslíte?