Nevíte, co mají společného metla, Atilla a Bič Boží?

„Jsem biskup Lupus, člověk Boží.“ Attila bezvadnou latinou odpověděl: „Ego sum Attila, flagellum Dei“ – „Já jsem Attila, bič Boží.“

Takto nějak se zřejmě představil Attila během svého tažení do Galie v roce 451, kdy jeho vojska nezadržitelně postupovala do nitra země a za sebou nechávala jen spálenou zemi a hory mrtvol. A takto si zřejmě jeho slova (pokud je vůbec pronesl) vyložili křesťané, protože hledali vysvětlení pro Attilovy úspěchy. Bylo naprosto nepředstavitelné, aby pohan mohl proti Boží vůli porazit jeho vlastní říši. Proto ať už byl pohan nebo ne, musel mít Boží podporu, a nabízí se jediné možné vysvětlení, proč ji získal: křesťanstvo nežilo v souladu s božím očekáváním, a je teď za své prohřešky trestáno. Lidová pověst vypráví o poustevníkovi, který se dostal do rukou Hunů a předpověděl mu zkázu: „Jsi bič Boží, ale pokud se Bohu zlíbí, může zlomit svůj nástroj pomsty. Pak budeš poražen, abys dosáhl poznání, že tvá moc není pozemského původu.“ Stejnou frázi užívá při popisu Hunů i Isidor Sevillský, encyklopedista z šestého a sedmého století.

Zdroj: http://www.pal­ba.cz/viewtopic­.php?t=4609

Attila, přezdívaný Bič Boží, znamená v překladu „Tatíček“[1] (? – březen 453). Byl to nejmocnější král hunské říše, krátkodobého státního útvaru ve střední a východní Evropě, který vznikl v souvislosti se stěhováním národů.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/At­tila