Nevíte jak se vykroutit z rad od babičky?

Jedním uchem sem a druhým ven…tak jsem to dělávala já,vždycky jsem jí vše odkývala a pak si to stejně podle sebe dělala.

Já bych jí řekl,milá babičko,vy když jste byla tak mladá jako já,tak jste si taky určitě nedala ve všem radit,tak to totiž chodí z generaci na generaci,ti starší si myslí,že vše vědí nejlépe a ti mladí si to myslí taky.
Takto jsem to vrátil já svému otci,když jsem káral mého tříletého syna a on mi říká nech ho a já mu nato,že když já byl malý a jeho maminka(má babička) mu říkala,tak toho kluka už nech na pokoji,tak on taky řekl,to je můj syn a já si ho budu vychovávat,jak já uznám zavhodné.

Přikláním se k názoru pana Zdeny., dělejte mrtvého brouka a věci podle svého rozumu, protože když se „zašprajcujete“, budete trápit sebe i babičku. Je to běžný proces, kterým prochází každá generace. Až jednou zůstanete bez rodičů, budete na ně s láskou vzpomínat a při myšlence na podobné banality se jen s nostalgií pousmějete. Poslechněte mne, myslím to Vámi dobře!! Hehe.

Není to jednoduché , nezávidím . Ale přeberte si z toho jen to co uznáte sama za vhodné . Myslí to určitě v dobrém . Sám jsem si doma udělal v určitých věcech odstup (JASNO)jak z jedné tak z druhé rodiny .

Já to dělám dodnes jako kropítko.Neustále mě babička poučuje a s přibívajícími léty se generační rozdíly prohlubují.Ale mám jí ráda a tak ji vyslechnu,myslím si svoje a nekomentuji to.

Já na to šel od lesa – přesvědčil jsem tchýni, aby mi ty rady podrobně sepsala, páč moje skleroza je nepřekonatelná. Po několikatýdením klidu mi „babička“ předložila elaborát, který jsem nebyl (úmyslně) schopen pochopit. Babča (po několikerém pokusu mi alespoň něco vysvětlit) osvětu nakonec vzdala s komentářem o nechápavých blbcích … a už mám klid.

Všechny odpovědi mají něco do sebe,podle mě nejvýstižnější je pouhá jedna věta od „pondělí“,já určitě poradím velkou dávku tolerance a úcty.Představte si,kdyby jste bydleli pohromadě napořád…tak ty „víkendové rady“ jdou určitě vydržet…když si vzpomenu,na ty scénky,když byla dcera malá,a to jsme u rodičů bývaly jen na návštěvě,odjížděla jsem domů většinou nasupená…
Ono se mi to řekne,vydržet to,když už jste z toho zoufalá…a poslední poznámka na babiččinu omluvu,v jejím věku chce být pořád užitečná,proto stále radí…

bedlivě poslouchat,abyste věděla,co dělat až zestárnete.

Z Babiččina postoje se jen tak nevykroutíte.Ona to cítí jako svoji povinnost.Zkuste s ní promluvit,ale velmi opatrně.

I padesátiletá žena je pro svou mámu stále dítěm,kterému musí dávat rady do života.No a vnučka je vlastně už třetí generace a babičky si tak trošku myslí,že vzhledem k životním zkušenostem mají právo rady udílet.Je to někdy těžké,ale rekonstrukce vašeho bydlení skončí a babička už tak často na návštěvu jezdit nebude.Vyslechněte ji a udělejte podle sebe.Když k nám přijeli mí rodiče na návštěvu a maminka měla tendenci organizovat mi chod domácnosti,vyvedla jsem ji před byt a řekla:Čí jméno je na dveřích?Moje.Tady jsem šéfem já a já rozhoduji co,kdy a jak se bude dělat.Zasmály jsme se a bylo dokomandováno.