Nevíte, jaký je osud trati, po níž v r. 1951 projel Vlak svobody? Proč Vlak svobody?

Jde o kolejovou dráhu mezi Aší a bavorským Selbem.
Pamětníci si jistě vzpomenou, že právě tudy vedla cesta legendárního Vlaku svobody mířícího přes železnou oponu na Západ. Příští rok tomu bude už 60 let. 11. září 1951 projel bez zastávky střeženou hranicí vlak vypravený jako rychlík z Prahy do Chebu, odkud pokračoval s menším počtem vagonů jako osobní vlak do Aše. Před jejím nádražím se podařilo dosáhnou přehození výhybky směrem do Německa, což se dělo jen při průjezdu nákladních vlaků; organizátoři akce tak vytvořili pro 110 cestujícíh šanci dostat se díky rychlému průjezdu vlaku na Západ. Podle dostupných informací využilo této možnosti čtyřiačtyřicet cestujících.
V polovině devadesátých let přestala být využívána. Nyní probíhá na pražském ministerstvu dopravy jednání o zrušení části tratě na českém území, tedy mezi Aší a státní hranicí.

Zdroj: kráceno-http://stejskal­.bigbloger.li­dovky.cz/c/167400­/Osud-trate-Vlaku-svobody.html

11.9.1951 v 9­.55 vyjíždí rychlík č. 63 Praha – Cheb, tažen lokomotivou 365011. V Chebu se z něj po odpojení několika vagónů stává vlak č. 3717 Cheb-Františkovy Lázně-Hazlov-Aš. Do Aše obvykle jezdil vlak tendrem napřed, neboť v Aši není obratiště. Tenkrát provedl strojvůdce na obratišti v Chebu otočku, aby jel dopředu strojem, neboť může dosáhnout větší rychlosti. Ve 14.12 vlak vyjíždí z Chebu. Ve 14.22 je ve Františkových Lázních, odkud odjíždí ve 14.26. V Hazlově, po uměle vytvořeném čtyřminutovém zpoždění pro lepší věrohodnost, v rámci „kontroly“ strojvůdce odpojí brzdy na vagónech, vzduchové vedení mezi lokomotivou a prvním vagónem odpojí při zastávce v polích mezi stanicí Hazlov a železničním přejezdem na silnici do Lipné. Teď již by vlak mohl zastavit pouze strojvůdce, který tak učinil v 15.04 u strážního domku číslo 30 v NSR. Předtím však projel zhruba sedmdesátkou přes stanici Aš, stále zvětšoval rychlost, aby zdolal i poslední dvoukilometrový úsek na území ČSR a bez problémů prorazil hraniční závoru.

Ve vlaku bylo v tu chvíli 110 cestujících, krom organizované skupiny, estébáckých nohsledů a nezainteresovaných želeničářů to byli náhodní cestující, jenž emigraci v plánu vůbec neměli. Vlak převzala americká správa, strojvůdce pomalu dojel do stanice Selb-Plössberg, kde byl vlak odstaven a cestující z něj byli několik dnů zadržováni. Do ČSR se vrátilo 77 cestujících. Ti, co zůstali, byli členové organizované skupiny, jejich rodinní příslušníci a pár, které americká propaganda v Selbu přesvědčila bez přípravy. 21.9.1951 byli americkými úřady propuštěni dva zadržovaní orgánové z vlaku a teprve 11.10. přijela zpět souprava.

Dnes se pořád říká, že za tehdejšího režimu se nemohlo cestovat z toho důvodu, že by lidé zůstali na západě, který prý byl považován za něco lepšího. Nebudeme rozvádět polemiku, v čem byl lepší, jelikož jsme v té době nežili. Z dnešního pohledu je pro nás fascinujícně nechápavou skutečnost, že se hranicím přisuzoval takový význam, tolik lidí je zbytečně střežilo, tolik lidí přes ně zbytečně utíkalo a umíralo, tolik oblastí bylo vysídleno jen proto, že kolem nich vedla, nebo byly za železnou oponou. Byť je Německo velice hezká země, v České Republice se nám líbí více, protože jsme zde doma. A co se týče hranice a lidí na obou jejich stranách? Ti lidé proti sobě nic neměli a nemají ani nyní. U Aše se Češi baví s Němci, u Šatova Moraváci s Rakušany a styk na českopolské hranici ve Slezsku je také naprosto bez problémů. Všechno dělají vlády, které sedí uprostřed státu ve svých úřadech, izolovaných od okolního světa, a paranoidně zakazujou lidem komunikovat s lidmi. A jestli chce někdo bydlet a pracovat v jiném státě? Ať jde, má na to právo. Inu, doba je jiná, politická situace složitá a již dávno zaschlý sovětský exkrement překryl čerstvý exkrement americký. Ten sice nesmrdí po vodce a gulazích, ale je v něm obsažena krev nevinných obětí politických a ekonomických konfliktů, vyvolaných a vyvolávaných USA po celém světě. Dojel tedy Vlak svobody opravdu ke svobodě? .........

Kolem roku 2006 byl otevřen nový přivaděč k dálnici A93, státní silnice St2179, napojující se na naší silnici první třídy č.64 a v místě křížení s dráhou byla trať silnicí přerušena. Jak tak čtu příspěvky na webu, o obnovu přeshraniční trati bojují v Dolní Poustevně, Hranicích u Aše, Hevlíně a kdo ví, kde ještě. A přitom by stačilo jen chtít a ani by to tak moc nestálo. Jenže politikové přes americká lejna na svých ksichtech nevidí a na slušné lidi zvysoka kašlou. A tak regiony na okraji zájmu pragocentristů, jako je Ašsko, na to doplácejí nejvíce.

Zdroj: http://smirci-krize.cz/fotky-kv-ch-as-vlak-do-selbu.php

Jaký je osud trati nevím.A proč vlak svobody,v roce 1951 se někteří lidé chtěli dostat na vlakem na západ.Jestli se jim to povedlo nebo né nevím.Pro to vlak svobody.