Nezávisí náhodou zaléhání uší na vzdálenosti?

Ne, na vzdálenosti to nezáleží. Je to o rozdílu tlaků působících na ušní bubínek. Nejrychleji je to zřetelné třeba u potápění, kdy je to citelné už v hloubce 1 m. Pokud je změna tlaku pozvolná, vnitřní ucho se s tím dokáže vyrovnat, ale když se rychle fárá do dolu, nebo stoupá v letadle bez přetlakové kabiny, pak nám v uších zalehne. Ani v dopravních letadlech s přetlakovou kabinou se tomu nevyhneme, protože se tam drží tlak jen asi na 80% tlaku vzduchu u mořské hladiny.

Je to jenom rozdílem tlaku ve vnitřním a vnějším uchu. Lidé kteří s takovouto situací přichází do styku umí bez problému uvolnit Eustachovu trubici (měla by být sama od sebe průchozí, nicméně každý člověk mývá rýmu), která zajistí vyrovnání tlaků mezi vnějším a vnitřním uchem. Pokud je člověk zdravý dá se to lehce natrénovat. Jinak se doporučuje při zaléhání uší naprázdno polykat, to také uvolní Eustachovu trubici. Pokud máš ale rýmu nic neuvolníš.
Nejrychlejší změna tlaků je tzv. explosivní dekomprese, na kterou jsou zcela určitě trénováni piloti. Explosivní dekomprese nastane v případě narušení hermetičnosti kabiny letadla a tím ztrátě přetlaku. Mohu potvrdit, že netrénovaného člověka to bolí a trénovanému to nevadí. Piloti si umělou explozivní dekompresí rádi čistili nosní dýchací cesty. Dekomprese byla tak veliká, že při ní v kabině vznikala mlha!!!!

Spíš jde o rychlou změnu výšky (zpravidla jízda z kopce). Na tyto problémy stačí řádově 50m převýšení – u citlivějších lidí. Pak v některých automobilech stačí při jízdě otevřít některé z okýnek a vzduch proudící okolo okýnka vám částečně „vycucne“ vzduch z kabiny. Průběh změny atm. tlaku mezi různými body na stejné výšce je příliš malý na to aby způsobil nějaké potíže.