Nezdají se Vám být naše úřady a celá EU nějak bezzubé v případu odebraných dětí paní Michálkové?

Asi to tak jednoduché nebude.
„V soudních řízeních podpořil Michalákovou písemně i český stát. Zástupci vlády už dřív řekli, že Česko nemůže norskou justici ovlivňovat a musí rozsudky respektovat. Pokud matka vyčerpá v Norsku všechny právní možnosti, ČR by ji pak podpořila u štrasburského soudu pro lidská práva.“
Podrobněji: http://www.ces­kenoviny.cz/zpra­vy/michalakova-neuspela-u-nejvyssiho-soudu-norska-jde-do-strasburku/1444110

Neznáme všechny okolnosti. Pokud vím, tak děti jsou i Norové. Otec je Nor a narodily se tam. Je těžké posuzovat něco, když neznáme názor obou stran a pozadí. Osobně nevěřím tou, že informace z našich médií jsou pravdivé.Osobně se mi paní Michálková z jejich vystoupení taky nejeví jako naprosto spolehlivá a bezproblémová. Pokud někdo nechce mít podobné problémy, měl by děti vychovávat v Česku.

Asi je potřeba uvědomit si několik detailů:

První věc – celý případ Michalákových je v tuto chvíli už mediálně tak zprofanovaný, že běžný čtenář a posluchač se už těžko orientuje v tom, co je pravda a co ne.

Druhá věc je, že norský Barnevernet už se dopustil opravdu bezpočtu chyb co se odebrání dětí týče a v některých případech i s velmi kritickými následky. Paní Michaláková nebyla jediná, komu sociálka v Norsku odebrala děti.

Třetí věc, i kdyby se paní Michaláková dopistila něčeho, proč by odebrání bylo adekvátní, Barnevernet přesto porušil hned několik bodů Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte (rozdělení sourozenců, znemožnění kontaktu se širší rodinou a vlastí atd . – pozn. děti mají údajně české občanství a otec je také Čech, nikoliv Nor.)

Čtvtá věc – ve většině zemí, včetně ČR, je běžnou praxí, že když už je dítě odebráno biologickým rodičům, náhradní rodina se nejprve hledá v kruhu příbuzných. Cizí pěstoun přijde na řadu, až když se mezi příbuznými nenajde nikdo vyhovující. Ne tak v Norsku, tam biologická rodina nehraje žádnou zásadní roli. I to hraje v daném případě velkou roli při vyjednávání české diplomacie – zatímco z pohledu Čechů je výchova dětí příbuznými (zatím) přirozená věc, Norové ji naopak považují za zbytečnou ař nebezpečnou.

Pátá věc – Norsko NENÍ členskou zemí EU. Norsko tedy nemusí respektovat zákony, pravidla a podmínky, které platí uvnitř EU a na případné nóty může reagovat po svém. Jediné, na co by Norové slyšet měli, je skutečně až rozsudek ze Strassbourgu, pokud by zazněl ve prospěch Michalíkové, protože ten neplatí jen pro EU ale mezinárodně.

1/ Když oni politici a úředníci tak rádi berou peníze z Norských fondů … to se pak těžko dělají kroky proti Norsku.

2/ Systém „ochrany“ dětí v Norsku je rozsáhlý organizovaný zločin, poháněný penězi od státu. Když máte vlastní děti, musíte se o ně sami postarat, a to věru není levná věc. A když nedejbože z nějakého důvodu nemůžete děti mít, vydáte za léčení a umělé oplodnění majlant. Když se ale stanete v Norsku pěstounem odebraného dítěte, tak k němu navíc dostanete tolik peněz, jako byste chodili do práce. Takových pěstounů z povolání jsou tam již desetitisíce a zájemců je stále dost. To je síla, která to udržuje v chodu. No a protože sebrat dítě sousedovi se jim přece jenom trochu ekluje, odnesou to v první řadě cizinci.

Upravil/a: dubraro