O co že tu vlastně jde?

Nejen USA (ale i UK, etc.) v 80 procházely těžkou recesí (a ne poslední). Byl to důsledek začátku aplikace neoliberálních ideií, předevšim ve vztahu stát – hospodářství – ekonomika. Tehdy v USA započala éra globalizace, která měla být řešením krize, ale ve skutečnosti (na druhé úrovni kauzality) byla příčinou. Reálnou příčinou (na první úrovni) je problém nadhodnoty, kdy vlastní spotřeba obyvatel kmenové země, již nestačila na její pokrytí. Souběhem těchto vztahů, následků i příčin, započala vlna deinstrualizace a dekonverze.
Na konci 80 let byl formulován tzv Washingtonský konsenzus, tedy manuál (jejíchž pozdějším kritikem byl i nositel Nobelovi ceny Joseph Stiglitz), jak procesy, které se již děly v USA v 80 letech, použít jako nástroj takzvané transformace rozpadajícího se východního bloku. A tak se stalo. Tedy v průběhu 90 let v zemích východního bloku, došlo k prudkému poklesu objemu výstupních kapacit. Zde se totiž nezachraňovala „demokracie“ východu, ale oddalovala hospodářská krize „západu“ na účet i ČR kdy ze soběstačného Československa let 80 se stala ekonomická (a později i politická) kolonie především Německa. Říká se tomu závislý model ekonomie.
My jsem ovšem pouze periférní kořistí, tou hlavní měla být Ruská Federace. A za Jelcina k tomu mnoho nescházelo. Ostatně RF byla touto „transformací“ zmrzačena nejvíce, kdy z makroekonomického hlediska byl pokles HDP dokonce vyšší než SSSR za Velké vlastencké války! A západ Jelcinovi tleskal a přitom v rozporu se slibem z doby sjednocení Německa, dále rozšiřoval NATO ve směru k RF, kdy USA, NATO užívalo (a užívá) jako nástroj své bohulibé zahraniční politiky (např. demokratizace Jugoslávie pomocí letecké kampaně, etc.). Tehdy na celostátní politickou scénu RF vstoupil Vladimír Putin a řekl DOST (obrazně řečeno). Z počátku mu „fandil“ i západní tisk. To se ovšem změnilo po roce 2006/2007.
A co, že se tehdy stalo: Vladimír Putin zabránil privatizaci Gazpromu (mimo jiné) a dále dal najevo, že éra kdy USA prosazuje po světě své zájmy, bez jakékoliv skutečné zodpovědnosti, končí.
A od té doby je V. Putin veřejný nepřítel číslo jedna. Ve zkratce lze napsat, nebýt v RF Vladimír Putin, je na tom RF dnes, podobně jak Ukrajina v roce 2021.
Ovšem zdaleka ještě nekončíme.
Nebohá a nešťastná Ukrajina. „Stát“ ze kterého již přes jedno desetiletí utíkají miliony lidí – především do RF, posloužila jak prostředek k narušení hospodářských vztahů mezi Německem a RF. Tohoto vztahu se USA velmi obávala a obává. Německo by se tímto stalo přímým konkurentem USA na poli geopolitiky. Podrobně o daném tématu hovořil i George Friedman v roce 2015 a nejenom on.
První krok spočíval v odtržení Ukrajiny od přirozené spolupráce s RF a to především pomocí struktur v Kyjevě. Oranžová revoluce a Majdan 2014 byl především o tomto. Když Kyjev v roce 2014 uvedl v platnost jazykový zákon, akceleroval význam neonacistu ze skupiny jako je AZOV, Pravý sektor, lidé = rusky hovořící ukrajinci na východe země, se právem cítili existenčně ohroženi. A tak po puči v 2014 kdy byl svržen president, který vyhrál právě díky hlasům z východní ukrajiny, se od pučistické vlády v Kyjevě s pomocí RF odtrhli. Tento proces byl ukončen v září tohoto roku.
Mimochodem sladké pokrytectví západu lze krásně ilustrovat na následující pointě: Zatímco Taiwan, který lze (velmi zjednodušeně) ve vztahu k Číne chápat jako vztah mezi Ukrajinou a Luhanskem a Donbasem, je ve své nezávislosti podporován, v případě Krymu a dvou zmíněných republik nikoli. Zajímavé…
A jakou že roli na šachovnici světa hraje český člověk? Ten vnímá jako nebezpečí RF, tedy JEDINOU slovanskou zem a stát, který není ve vztahu k západu kolonoií a tleská západu (anglosasům) kam každoročně odtéká z ČR minimálně 300 miliard. Tedy každý rok, doslova posílá především přátelům v Německu (Germáni, kteří sami sebe cca 70 let přesvědčují, že jsou anglosasové – dlouho jim to ovšem již nevydrží) 70 000,– kč, po dobu více jak 15 let.
(text je vlastní, v příloze pouze poukazuji na vynikající titul od doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D., který je dnes aktuálnější, než v době vydání)