Oči v sloup.

O jakém sloupu tu může býti řeč? — I zde nám k uspokojivému výkladu dopomůže staročeský jazykový materiál. Je zajímavé, že v staré češtině našemu úsloví obrátiti oči v sloup odpovídalo spojení jiné — postaviti oči v slúpě; srov. např. nemocný postaví oči v slúpě i pustí duši (tzv. Krumlovský sborník, rkp. mus., f. 346 b); všichni (mistři) zahanbeni stáchu i omámeni tah hlúpě, že jich každý jako v slúpě oči postaviv hledieše (Leg. o sv. Kateřině, v. 2128). Z tohoto příkladu vysvítá, že tu nejde o obrácení očí k nějakému sloupu, nýbrž prostě o vyvalení, vytřeštění očí (v důsledku údivu: mistři byli udiveni nad řečí sv. Kateřiny). Tomuto obsahu plně odpovídá i forma. Poněvadž postaviti mělo vedle svého konkrétního významu pohybového také abstraktnější význam ‚učinit čím, změniti v co‘ (srov. kněz … všiu zemi popelem postavi, Dalimil, rkp. cambridžský, kap. 89) a předložková vazba v čem zde vyjadřovala výsledný stav oné změny (srov. ženy v manželstvu postavené, T. Rešelia Jesus Sirach, 1561), lze spojení postaviti oči v slúpě vykládat jako ‚učiniti z očí sloup, změniti oči v sloup‘, tj. lze tuto konstrukci chápat jako metaforické vyjádření změny výrazu očí: postaviti oči v slúpě původně bezpochyby znamenalo změniti oči v cosi strnulého, nehybného, co nehnutě civí do prostoru jako sloup. Jak známo, sloup je symbolem nehybnosti, strnulosti (srov. rus. stolb ‚sloup‘ a ostolbeněť ‚strnouti, zkoprněti‘), a proto jazyky k němu rády přirovnávají i nehybný, strnulý pohled vytřeštěných očí........

Zdroj: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=4634