Od kdy či jakého věku člověk ztrácí další plány do života a rezignuje?

To není záležitost věku. Znám třicetileté nuly, ještě nic nedokázaly, nikdy nic nedokážou a pouze přežívají. Znám třiasedmdesáti­letého starce, který právě dostavěl jachtu, a až to situace dovolí, vypluje na cestu kolem světa.

Upravil/a: quentos

Většinou, když pochopí svůj význam v univerzu (všehomír, veškerenstvo).

Jednoznačne individuálne. Niekto v 20-tich,ale stretol som raz v lese 80-tníka,ktorý rúbal drevo, tak určite jeho plány boli najmenej na zimu, a moja babka mala 96,a nerezignovala, plány mala vždy, samozrejme podľa možnosti…

Nemá to s věkem nic společného. U každého je to jinak. Někdo v 17 nemůže najít smysl života a nemá žádné sny a plány. Někteří zase ještě v devadesáti mají velké plány do budoucna.

Je mi 47 a plány mám minimálně ještě na 50 let😀

To může být různé, ale je smutné, když rezignují lidé už v mládí. Možná to záleží od výchovy, nebo od příkladu v rodině. Já si dělám plány i teď a mám 80+. Tedy už jen krátkodobé, těším se na jaro, na práci v zahradě, už jsme si s manželkou naplánovali kam co posadíme, mám rozpracované dřevořezby, chci se dále zdokonalovat v hraní na ukulele a tak.