Od kterého věku už je trapné koupit si Dodge Challenger na takové to městské ježdění?

Těžko říci, asi je to o míře vkusu a jiných souvisejících věcech. Můj tip je, že od roku, kdy poprvé zažiješ TOTÁLNÍ FAIL. Kde/v čem ti určo nemusím vypisovat, víš že sem chodí i děti, TPČ! 😉 😁

(Ještě jednou THX!) 🙂

Vý Slovo TRAPNÝ a jeho odvozeniny „trapně“ a „trapnost“, či substandarní „trapák“ a „trapan“ jsou v neformálním stylu vyjadřování velmi rozšířenéznam slova TRAPNÝ bychom přitom mohli parafrázovat asi slovy „zahanbující“ či „sebezahanbující“ – což je překvapivě vzdáleno od významu základového slovesa „trápit“.
Trapný – bolestný.
https://www.stre­am.cz/uzliky-na-jazyku/trapny-63983211
V moderní češtině nabylo slovo trapný, jiný význam.
Nejspíš jde o subjektivní pocit. Zda se cítím „trapně“. Trapně, ve smyslu, provedl jsem něco, za co se stydím? Něco, za co mne někdo „odsoudí“, stanu se podivným?
Tak to bych vůbec neřešila.
Nač si komplikovat ýivot zbytečnostmi.
Pokud po něčem toužím, líbí se mi, cítímse v tom dobře a mám z toho radost, proč by mi měo být trapně.
Jo, když půjdu do Národního divadla na představení v džínách, vezmu si tepláky a kecky, obléknu se, jako „Pretty Woman“, z ulice. Tak to budeme trapáci 😉
Vkus má každý jiný. Pokud se někomu nepozdává můj vkus, je to jeho problém. Moje zbytečná starost.
Když nikoho neomezuji, neubližuji a pořídím si „něco“, proč by mi mělo být trapně?
Proč by mne mělo zajímat, zda mne někdo v tomto smyslu považuje za „trapáka“? Je to jeho dojem, jeho pocit. A mně přece, může být u zadele 😉
A úplně lhostejné je mi, kdo z auta vystoupí, kdo ho řídí, komu patří.
Důležité je, jak se v silničním provozu chová, co za volantem zvládá, umí i dodržuje.
Míváme v sobě, zbytečně, stále prvky maloměšťáctví a hlavy svázané konvencemi

Když jsem byla po revoluci (1991) v Německu u známé, setkala jsem se se „zvláštní situací“,
pro Čecha neznámou.
Byli jsme v restauraci u jezera (nedaleko Mnichova). Z luxusní, nablýskané
Audiny vystoupil, postarší, zarostlý, vlasatý „vandrák“. Pozdravil, poobědval,
v celkem luxusní restauraci, plné turistů. Nikdo ho neočumoval. Žádné šuškání
u stolů (jako u nás). Nikdo nad ním neohrnoval nos. ani obsluhující personál.
Byl to tamní „podnikatel“, multimilionář. To nám jen tak, mezi řečí sdělil náš hostitel.
Pravil také, že „tady“ si nikdo nikoho nevšímá a nikdo neřeší zbytečnosti.