Odkdy u nás den či rok začínají o půlnoci?

Zjentek: „Ovšem já bych začínal nový den ve tři ráno- to by vypadalo taky dobře.“ – však fakticky to tak nakonec funguje, což se pozná na tom, kdy se přehazují hodiny z letního času na standardní nebo naopak. A v MHD se obvykle za datovou hranici považuje buď zhruba čas 0:30 (poslední „denní“ spoje), nebo čas 4:30 (konec nočního provozu a začátek denního). Tedy samozřejmě v těch městech, kde nějaká noční doprava existuje.

„Já myslím, že to může souviset s katolicismem a jinými křesťanskými církvemi.“ – ehm, ty křesťanské církve u nás spíš naopak udržují staletou původní tradici, že den začíná soumrakem, resp. západem slunce. Odměřovat den od půlnoci je jinak poměrně nepraktické, protože na své polokouli těžko můžete změřit, ve který okamžik máte právě slunce „v podhlavníku“, protože ho v noci nevidíte a nezměříte. Různé způsoby měření času jistě vymýšleli spíš astronomové/as­trologové a hodináři. Nicméně otázka směřovala k tomu, jestli ta změna z vlašských hodin na německé byla nějak mocensky či úředně nařízena – tak, jako se dnes třeba rozhoduje o zavedení nebo zrušení letního času.

„Odměřovat den od půlnoci je jinak poměrně nepraktické“ – od příchodu mechanických hodin není problematická synchronizace podle poledne. Však se také až donedávna používal převážně 12h systém, kdy synchronizace v poledne není problém.
Problém s odměřováním podle východu či západu slunce by ale způsoboval potíže s nestejně dlouhými dny – takže by to ty mechanické hodiny vlastně nakonec nezvládali… A také by se místní čas v blízkých obcích značně lišil podle toho v jak hlubokém údolí se nacházíš…

Tak ptal ses „od kdy“. Čili jsem odpověděl, že by to mohlo souviset s šířením jednotlivých církví. Ony totiž různé církve se různě stavěly k dogmatům, k vědě, ke zvyklostem… Mám tím na mysli třeba to, že vědecký den a kulturní den mohou být dvě různé věci. O novém dni, který začíná západem slunce hovoří Bible a židé to tak dodnes praktikují. Ovšem společensky, nikoli vědecky. Čili odpověď na tu otázku je značně komlikovaná. Vzato čistě vědecky, tak proč je to zrovna o půlnoci souvisí bezesporu s polohou daného místa na Zemi vůči Slunci. A je to tak dobře a je to tak nutné, protože to není závislé na kulturách, ale čistě na exaktních měřeních. Čili je možné, že nejprve toto měření možná pochází z dob galileovo. Pak už mohlo dojít jen ke sjednocení kulturní a astronomické půlnoci, ovšem pouze v některých kulturách, a to v těch, které Galilea akceptovaly a současně vědecké měření času přijaly za své.

Počítat začátek dne od východu slunce, resp. konec dne s jeho západem, přece není nic specificky náboženského – naopak je to ten nejpřirozenější a jistě původně nejrozšířenější způsob. A jinak je samozřejmé, že způsob počítání času je závislý na kultuře, a náboženství jsou zase nedílnou součástí těch kultur… Dotaz ale byl na to, kdy a jakou formou byla konkrétně v našem kulturním prostoru „oficiálně“ zavedena jedna určitá konkrétní změna, o které víme, že reálně probíhala asi tak dvě staletí. Nicméně byl-li nový systém „německý“ a starý „vlašský“, pak určitě padá do úvahy i otázka, jestli šíření toho německého systému mohlo nějak souviset s šířením luteránství či kalvinismu, které byly spjaté s německojazyčným prostorem. Nebo že by vlašské hodiny byly průvodním jevem renesance, a německé hodiny si máme spojovat s nástupem baroka? To je ovšem skoro opačný výklad než ten předchozí, pokud by německé počítání času zvítězilo v rámci tvrdé rekatolizace.

Měl jsem tím na mysli to, že kultury to přejímají od náboženství. Jak jsem psal, píše o tom již Starý Zákon. Ono náboženství má jednu výhodu: Je sjednocujícím prvkem mnoha kultur. A tím nemyslím jen křesťanství. Jinak Tvé úvahy jsou zajímavé a určitě je dobré se nad nimi zamyslet. Já taky neříiám, že moje vysvětlení je to správné. Jen si myslím, že jsou věcí, u kterých nelze říct, co bylo první, jestli vejce, nebo slepice. Prostě jdou ruku v ruce. Jinak braní hranic dnů půlnocí má jednu podstatnou výhodu: Přesné určení dle polohy… ale to jsem už napsal. Mnohdy jde o filozofii. Vždyť vlastně se sluneční kotouč i po západu na obloze od místa vzdaluje a hned potom zase přibližuje, čili to lze považovat za pokračující zapadání a vycházení. A ta úvrať, jediný moment, kdy je slunce na obloze „nejdál“ je tím momentem, kdy nezapadá, ani nevychází, to je tedy zlom dnů. To nejspíš vyvstalo s potřebou tohoto přesného určování. Třeba s ohledem na nejrůznější časově definované smlouvy. A ty jistě existovaly dávno, pradávno.