Koupili byste si jako domácího mazlíčka spíš osmáka degu, nebo činčilu?

Ani činčila, ani osmák, nejsou plyšáky pro mazlení (nemají ňachňání v oblibě)…
Chceš-li se s něčím ňuňat, kup si toho plyšáka…

Chceš-li nějaké zvíře opravdu chovat (tedy tak, abys je netýrala), najdi si nejprve podmínky pro jeho chov – a teprve podle nich se pro nějaké rozhodni (případně se ptej na podrobnosti)…
😉

Osmáka bych nedoporučovala, kamarádka na ně byla zatížená, vždy si jednoho koupila, celou dobu, co ho měla s ním lítala na veterinu, několik z nich prostě osleplo, nebo mělo nějakou jinou, ještě horší nemoc…prostě za každýho dala majlant a pak stejně natáh brka, činčila je taky naprd, všechno ti rozkouše, nadělá doma takových škod a smradu…já bych žádnýho hlodavce nechtěla. Nemůžš ho nechat ani na chvíli bez dozoru, to raději kastrovanou kočku z útulku, uděláš aspoň dobrý skutek.

Upravil/a: anonym

Ani jedno.

A tobě, Adélko, radím si napřed něco nastudovat o zvířatech, která by pro tebe přicházela v úvahu, a potom vybírej podle toho, jaké podmínky jsi schopna zajistit
(nikoliv podle toho, co se líbí jiným, nebo jaká zvířátka mají tví kamarádi nebo spolužáci).

Chov zvířete není nic jednoduchého (i malému zvířátku musíš dát všechno, co bude potřebovat), a v obecné poradně nenajdeš potřebné rady. Kup si (pro začátek by stačilo půjčit z knihovny) knihy zaměřené na chov konkrétních zvířat, podrobnější informace pak získáš na „chovatelských“ webech, fórech a poradnách.

Žádné zvíře není „domácí mazlíček“, každé má určité potřeby,
které mu chovatel musí zajistit. Teprve až svému zvířeti zajistíš
všechno, co bude potřebovat, se s ním můžeš i trochu mazlit…

Když už tak morče a nejlépe samičku.