Osud . : je dan , nebo ho mame kazdy " ve svych rukou " ? -iv-

• iv- znáte mě, ale otázka byla již několikrát vložená. Mnozí uživatelé jsou ještě na odpovědích. Nezměním se, jak jste určitě zjistila …

Mít osud ve vlastních rukou vlastně popírá, že osud je určený… Myslím, že určité věci jsou dané, ale my si k nim musíme najít cestu sami a rozhodnout se… Jindy nám „cestu“ ukážou různá znamení. Znamení osudu.

Správně je rozpooznat a uvědomit si, zda je pro nás to pravé … Proč se stane to, proč … neumím odpovědět … osud, náhoda…?

Opět si vypůjčím z lapidární generační moudrosti:
„Každý svého štěstí strůjcem“.

Neverim na to, ze je osud dan, verim, ze kazdy ho mame ve svych rukou a v rukou nahody (coz neznamena, ze osud je dan, ale trosku stastne nahody je potreba vzdy).

neni ani dan, ani ho nemame ve vlastnich rukach.

muzeme ho castecne ovlyvnit osobnim prispenim, castecne ho ovlyvni nahoda.

s prominutim, vlastnim usilim se z blbecka nestane genius, i kdyby chtel (a to plati i v relacich chudak – bohac, skaredy – krasavec, a pod.)
a ze by tyto relace vlastnim usilim nekdo obracel, o tom nevim, tam funguje spis nahoda.

Jsem fatalista.Velice málo může člověk ovlivnit.
„…hovor se svezl na filozofii,které jsme všichni rozuměli.Jak je život nepředvidatelný.Jak někdy málo záleží na tom,co chceme,jak je skoro nemožné zvrátit nebo změnit kurs našeho života.Proč je občas marné někam nebo na něco spěchat.Nebo se zlobit na to,co nemůžeme změnit.“ – Arnošt Lustig