Pánové, už jste odmítli pozvání na rande od ženy? Jak jste se cítili?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano. Výčitky svědomí samozřejmě krátce byly, ale pak jsem si řek, že to asi tak mělo bejt – když daleko větší šeredové než já mohou mít hezkou partnerku, proč zrovna já bych se musel trápit s tlustou a škaredou… člověk si může stokrát říkat něco o dobrém srdci, ale jak tam není alespoň elementární fyzická přitažlivost, fungovat to nemůže…

Ano, ale je to už dávno. Tehdy jsem se cítil jako hrdina (protože jsem měl vážnou známost), dnes jako blbec (protože jsem propásl příležitost k sexu).

Ano, odmítl, není to tak běžné, z pohledu té druhé, mužské strany, ale ženy to dělají celkem běžně. Žádné výčitky, nikdo přece není nucen dělat to, co nechce.

Upravil/a: quentos

To bych si nedovolil, i kdyby se by sebevíc nelíbila, protože mám nějakou důstojnost. Popovídat si s ní klidně můžu, ale o tom, zdali to bude mít nějaký smysl, se nedozvím tím, že jí dám hned sbohem. Obličej a postava je jen slupka, ale mě zajímá, i co má v srdci a jaká je. Každý jsme ale jiný a věřím, že se najdou tací, kterým to nedělá problém. Osobně jsem byl 3× odmítnut ženou a během toho jsem u jedné zkusil nepolevit a stala se z ní moje milenka. :) Není potřeba se vždy stáhnout do ulity jako poražený, ale nepolevovat. Už dvěma slečnám se podařilo ulovit mě, i když ty vztahy netrvaly dlouhou dobu, tak to byla parádní zkušenost a spousta zábavy. Podcenil jsem však jednu věc, a to tu, že jsem si myslel, že díky tomu, že o mě stály, jsem se nemusel snažit. Jedna z nich mi pak dala košem a té druhé jsem dal košem já a jak jsem se cítil. Jako pes, kterému odpoutali řetěz, protože na mně byla doslova fyzicky závislá a chtěla se mnou být skoro každý den a to jsem si nemohl dovolit při náročném dojíždění na 12hodinové směny do práce, kterou jsem měl ± 40 kilometrů daleko. Tím, že mě bombardovala do práce esemeskama i přes to, že jsem řekl, že jí nemůžu moc odepisovat, si vlastně sama podřízla větev. I tak nelituji a měl jsem ji fakt rád a byla to skvělá zkušenost. Teď už má prý vlastní rodinu. Čas je neúprosný a letí, nečeká…

Upravil/a: quentos

Nedoporučuji, neboť tento počin vám žádná žena ani nezapomene ani neodpustí. A nejen sloni mají dobrou paměť!

Ano, nedávno jsem odmítl. Těžko to popsat, ale cítil jsem se mnohem lépe, než kdyby nějaká odmítla pozvání ode mě:D Ale vážně, veselo mi z toho nebylo, možná jsem měl i trochu výčity svědomí. Ale opravdu jen v malé míře. Ale co máš dělat, když o ní nestojíš.

Tak toto se mně nikdy nestalo, aby mě žena pozvala na rande.Vždy jsem zval já ji. Sice mě žádná neodmítla, ale protože mám rád přesnost, tak jsem vždy čekal jen 15 minut, a když nepřišla do té doby, tak jsem odešel.
Pokud se některá ozvala, že tam byla, odpověděl jsem jí, že když nedokáže dodržet přesný čas, tak o mě asi nestojí.
Moje manželka přišla o 5 minut déle, což jsem toleroval, a už jsme spolu 40 let.

Upravil/a: quentos